Ranní běhání

4. října 2017 v 20:59
Co Tě nezabije, to Tě posílí a pokusí se Tě to zabít znovu. Tak přesně v tohle doufám a doufám, že mě to v prvé řadě nezabije. O čem je řeč o ranním běhání do práce. Já bývalý student doktorského studia na VUT a poté několik let zaměstnanec VUT s volnou pracovní dobou, jsem změnil zaměstnaní a vstávám každý den v 6 ráno. Ba co víc, během 20 minut se vyhrabu z bytu a vydávám se na pěti kilometrový běh do práce. Bývá to boj, ale běžím, snad mě to něco naučí a posílí mě to. Třeba mě to naučí jak běžet aspoň těch 5 kilometrů hned krátce po probuzení….jak běžet hladový….jak se přemáhat ke každému dalšímu kroku. Tohle by mi mohlo na plánovaných ultra závodech pomoci.

Tak snad mě to nezabije…..
 

Jeseníky

4. října 2017 v 20:55
Zase jsem si jednou řekl, že mám v týdnu málo vstávání do práce a nařídil si budíček na 6 ráno i v sobotu a vyrazil jsem vlakem do Kout nad Desnou, brány do Nejvyšších partií Jeseníků. Předpověď počasí byla slibná, ale ze začátku dne to v realitě vypadalo trochu jinak. Celkem zima, mlha, mizerná viditelnost. Nicméně co naplat už jsem tady, tak běžím. Na začátek mě čeká setrvalé stoupání z 520m.n.m až do 1375 na vrchol Vozka, na kterém jsem ještě nikdy nebyl, stoupání vede ze začátku po zpevněné cestě není příliš prudké, to se po pár kilometrech změní a vbíhám do opravdového trailu a sklon se výrazně zvětšuje. Dostávám se přes 100 m.n.m a stoupám výše a výše, počasí je pořád mizerné a mlha by se dala krájet. Div nenarazím do skaliska na Vozce. Jsem tady poprvé, je tady krásně a díky mlze, tak nějak tajemně. Nic nevidím, ale nevadí….jsem optimistický a věřím, že nějaký ten pohled do dáli si dnes ještě užiju. Pokračuji dál přes Vřesovou studánku a Červenou horu na Červenohorské sedlo a počasí se postupně zlepšuje. Už vidím v dáli Praděd, který už budu mít na očích skoro celý zbytek dne. Běžím po hřebenovce ze sedla přes Výrovku či Švýcárnu na Praděd. Po cestě vzpomínám na horské maratony, které jsem tady absolvoval. Příští rok v srpnu se tady nejspíš ukáži znovu a pokusím se vylepšit si osobní rekord. Zastavuji na Švýcárně a po krátkém přemítání, co si dám k jídlu, si pochutnávám na borůvkových knedlících. Pokračuji směrem na Praděd. V kontrastu s první částí dne je tady najednou lidí jako na Václaváku. Njn autobusem nahoru na Ovčárnu a pak už si těch cca 5km lidé dojdou. Prvních téměř 10km z Kout na Vozku pro mě bylo nových a neznámých a většinou to byla moc pěkná trasa. Hřebenovku Jesenickou znám naopak důvěrně. Teď přišel opět čas pro novinky a jak jsem doufal, tak na zajímavé novinky. Po asfaltové vyběhnutí a seběhnutí Pradědu jsem nepokračoval dál po cestě s proudem lidí po asfaltu na Ovčárnu, ale na rozcestí s trasou na Švýcárnu jsem zahnul na lesní pěšinu směrem Obří důl. Podle internetu divoký a krásný kaňon, které mě mělo dovést asi o 700 metrů níže k Dolní nádrž vodní elektrárny Dlouhé stráně. Internet nelhal. Běh byl zábavný a příroda krásná. Klesání mě dovedlo až k dolní nádrži a teď přede mnou stál poslední těžký úkol dne…..cca 500 výškových metrů k horní nádrži elektrárny. Cesta to po cca 35km v nohách už byla náročná a zdlouhavá navíc po nudném asfaltu. Ale nahoře to stálo za to…joooo jsem poprvé na horní nádrži. A ted honem rychle dolů do Kout, abych stíhal vlak a nečekal hodinu na další. Vyšlo to tak akorát, na nádraží jsem čekal asi 5 minut. Bohužel hospoda u nádraží, na kterou jsem spoléhal byla zavřená a nestačil jsem už doplnit cukry pomocí kofoly, no co se dá dělat. Cesta dolů od nádrže byla zpestřená tím, že jsem běžel přes sjezdovku a sjezdařské trasy po bikery a musel si dávat pozor na srážku s šíleným bikerem :-D

Shrnutí je asi následující. Byla to velká dřina, nějakých 45km v horách mi dalo zabrat. Forma utekla během léta někam daleko a já ji teď musím pomalu dohánět. Nicméně užil jsem si to parádně. Hory a příroda, jen lehký běžecký batoh to je moje…to je moje území. Sice forma není, ale i tak se při běhu cítím silný……

Před závodem

30. září 2017 v 8:32
Je sobota ráno, za 30 minut běžím na vlak a jedu do Olomouce na závod Běh kolem Moravy...tuším, že má 10km. Budu taktak stíhat registraci, tak snad to dobře dopadne. A co od závodu čekám? Můj poslední běžecký závod byla v únoru Malohanácká stovka, takže před nějakými 7 měsíci. Takže uvidíme, před Ironmenem jsem mě, formu dobrou, ted je spíáš hrozná. Chtlě bych běžet pod 40 minut a nastavím na tento čas počáteční tempo....tedy pokusím se pokud mě nestrhne závodění. Uvidíme, dám vědět.
 


Úprk za Nunískem

30. září 2017 v 8:29
Je úterý. Je 15:00. Je konec mé pracovní doby. Jako každý den vybíhám. Dnes je čas na středně dlouhý běh okolo 20km. Vybral jsem si pro něj tentokrát trasu jehož zajímavá část začíná trailem nad Svratkou (musím ho nějak pracovně pojmenovat). Jsou to krásné cestičky vedoucí přes červený a čertuv kopec a kopírující trasu závodu, který se tady běhá. Prudké výběhy střídají rychlé technické klesání. Celý úsek má necelé tři kilometry, ale je tam schované spousta zábavy. Na jeho konci mi začíná dlouhé stoupání přes Masarykuv háj k hotelu Myslivna a od ní dál na Kamenný Vrch a do Kohoutovic. Byla to pořádná dřin, stoupán mělo sice jen 2km cca, ale mě připadlo nekonečně dlouhé. Konečně jsem v Kohoutovicích. Do teď šlo o pro mě známá místa, ale teď jsem se rozhodl udělat takovou smyčku v lese na severní části Kohoutovic a bylo to božíííí. Sice nahoru a zase dolů a dost zprudka, ale parádní technická přírodní pasáž. Dostávám se ke Kouhotovické Bábě asi nejvyššímu bodu trasy. Do teď jsem se nikam nehnal a soustředil se na pocit….chtěl jsem neustále mít pocit, že běžím v pohodě, že kdybych chtěl, tak můžu zrychlit. Z tohoto cíle a náročných stoupání vyplynula průměrné tempo cca 6:30 na km.
Ale to se mělo změnit, koukl jsem na hodinky a zjistil jsem, že kdybych do toho kopl, tak bych mohl stihnout přítelkyni Barču pozdravit, obejmout a snad i políbit mezi tím co skončí v práci a před tím než ji vyzvednou rodiče. Mělo to háček…nemám formu. Ale tak chuť na polibek a sevřít její něžnou packu ve své ruce byla silnější a šlo se na to. Následujících 6km jsem na mé poměry letěl s průměrným tempem okolo 4:30 na kilometr a celkovou průměrku jsem, tak stlačil an cca 5:40 na kilometr. Cíl se podařil a strávili jsme spolu krásných deset minut…dokonce i tu pusu jsem dostal :-D

Běh přes řeky a skály

25. září 2017 v 20:46
Je neděle 6:30 ráno a mě zvoní budíček…na tohle už musí být člověk opravdu nemocný a nebo zamilovaný. V mém případě zamilovaný. Do běhu a do mé Barušky. Dnes jedu vlakem do Kralic nad Oslavou a mám naplánovaných 39km, takže láska k běhu mě žene z postele, ale nejen ta. Teoreticky by nevadilo vyběhnout, třeba o dvě hodiny později, času na době by bylo dost. Jenže já ještě potřebuji mít večer čas na randíčko. Takže i láska k milované ženě mě žene z postele.
Je 8:30 a já vybíhám z Kralic. První úsek běhu (cca 15km). Vede údolím říčky Chvojnice a nutno říct, že je to krásné údolí, dostatečně divoké na to, abych si ho užil, a abych tam za celou dobu nepotkal ani živáčka….za to jsem potkal srnku…naštěstí ne čelně :-D. Musím říct, že mě říčka dost potrápila. Dost často jsem se musel dostávat přes její cca 3m široké koryto a občas se mi podařilo šikovně stoupnout na kluzký kámen a ponořit celou botu do vody. Vtipné bylo, když jsem v pozici na všech čtyřech přelézal přes řeku po kluzkém kmenu. Dostavoval se mi ten krásný nepopsatelný stav flow, asi to nebyl čistě běžecký flow, ale spíš takový dobrodružný, objevitelský, přírodní. Díky tomuto stavu jsem občas přeběhl nějakou odbočku, ale nikdy ne o moc.

Na konci údolí u Senohradského Mlýna, mě čekala další výzva, vysoko nade mnou a navíc za skalnatým hřbetem se skrývaly zbytky hradu Levnov. Co myslíte. Ano vydal jsem se do prudkého koce….vstříc několikakilometrovému prodloužení plánované trasy. A stálo to za to, skalnatý hřeben byl nachystaný ,tak akorát….byl dostatečně obtížný a musel jsem často zapojit i ruce při překonávání obtížných pasáži, ale zase to nebylo nic zásadně nebezpečného. Možná použití silných slov "Cítil jsem, že žiji" je trochu nadnesené, ale bylo to opravdu parádní a na konci jsem byl za námahu odměněný krásným výhledem a syrovátkovým nápojem od Madety :-D. Pokračoval jsem směrem dolů zpět do údolí řeky Oslavy jejímž přítokem je Chvojnice. Brzo mě čekal další výstup a pak ještě několikrát dokola. V posledním třetině už mě nohy dost bolely, ale s tím se tak nějak počítá a je to i při tréninku potřeba. Nakonec jsem úspěšně doběhl do Střelic u Brna, kde jsem sedl na vlak a jel za svou milovanou.

Jedeme dál

25. září 2017 v 20:15
Hodně dlouho jsem nic nenapsal. Ne, že by se nic nedělo. Událo se toho celkem dost v mé hlavě i v mých nohách. Tento článek bude spíše o té hlavě. Když jsem absolvoval ironmena přemýšlel jsem, co dál, jestli u něj zůstat a pokusit se nějak pořádně zlepšit svůj čas a nebo jestli zase trochu otočit kormidlo mého sportování. Zpočátku to vypadalo, že se budu věnovat dál triatlonu a pokusím se stlačit čas pod deset hodin. Ale pak se postupně událo několik věcí, které mě přesvědčili, že minimálně v nacházejících měsících to bude trochu jinak. Začalo to mírnou havárkou na silničním kole, po které jsem neměl ani odřeninu, ale kolo se stalo na nějakou dobu nepojízdným a já tak nějak měl o důvod víc nevěnovat se cyklistickému tréninku. Pak jsem jednoho deštivého dne zamířil na plavecký bazén a zjistil, že pokud nemám úplně očividnou motivaci, tak mě baví plavat, tak 20 minut. Je pravda, že jak jsem se naučil aspoň trochu plavat, že jsem si začal pohyb ve vodě užívat, ale je to vždy otázka maximálně několik desítek minut. Ano motivace by mě do bazénu hnala, ale mám zapotřebí dělat něco, jen když mě k tomu nutí závodní motivace…asi ne, na to je život příliš krátký. A asi poslední věc, které rozhodla, byl jsem si zaběhat v Jesenících a bylo to skvělé , v poslední době mě teď někdy nebaví běhání dokola po stejných lokacích, ale jak se dostanu někam do přírody, kde to až tak neznám a je tam krásně, tak jsem ve svém živlu.
Vlastně ještě tady je takový jeden důvod mající dvě související myšlenkové proudy. Přiznávám jsem egoista a chci se na závodech umísťovat v popředí, aspoň v některých, což by se mi v dlouhém triatlonu nikdy nepovedlo. A rád zjišťuji na co mám a na co ne. Ano to by mi poskytla i snaha o zlepšení v triatlonu, ale takový cíl zjistit kolik uběhnu za 24 hodin nebo jestli jsem schopný uběhnout 100mil nebo dokonce 200km to zní momentálně jako větší výzva.
Takže k čemu jsem dospěl. Budu se soustředit na běh. Hlavním cílem jsou horské kopcovité závody a horské běhy pro zábavu a pak ultra závody a snaha konečně zjistit, jak na tom jsem v porovnání s běžci běhajícími československý pohár. Zatím jsem běžel podobné závody dva a oba vyhrál, tak chci konečně najít přemožitele. :-D Prostředkem k získání výkonnosti bude větší množství absolvovaných závodů všech možných délek.
A to se dostávám k poslednímu odstavci….k výkonnosti. Po ironmenovi jsem s vyjímkou 14 dní na dovolené s přítelkyni pravidelně běhal, ale přesto šla výkonnost, rychlost, síla, vytrvalost dost dolů, takže je potřeba zabrat, první závod bych chtěl totiž absolvovat asi už za 14 dní necelých a nechtěl bych to odběhnout na chvostu.

P.S v brzké době…v nejbližších dnech, možná i hodinách se snad objeví několik krátkých článků o pár zajímavých bězích v letním období,

Moraviamen

6. července 2017 v 18:01
Nadešel víkend pravdy. V pátke dopoledne jsem nabalil jsem všemožné varianty oblečení (pro jistotu i neopren), spoustu chemické stravy v podobě gelů nutrend, nasadil krosnu na záda a vyrazil na kole na brněnské nádraží, kde jsem se setkal s milovanou podporou Baruškou a vyrazili jsme do Otrokovic.

Po příjezdu do Otrkovic jsem se ubytovali a já se odprezentoval a vyslechl si rozpravu o závodě. Samozřejmě jsem lehce zahřál tělo. Protažení den před závodem se skládalo z cca desetinových distancí, které mě čekají na závodě. Asi 15 minutek jsem plaval a naplaval tím pádem okolo 500metrů, následně jsem se proběhl ve stínu okolo olšovce a uběhl cca 3km a nakonec jsem ujel za 40minut cca 15km. Ze všeho jsem měl dobrý pocit a poslední spánek před dnem D mohl nastat,

Vstával jsem krátce po páté hodině sbalil si vše potřebné a vypravil jsem se uložit si věci do depa, které bylo naštěstí vzádlené jen cca 500metrů. Baruška ještě dostala něoc přes hodinku spánku s tím, že se uvidíme na startu, pro jistotu mi hned popřála hodně štěstí. Těsně před závodem už jsem nezahřívla tělo na kole, uběhl jsem ais jen 500 metrů a udělal pár temp ve vodě. Kvůli vysoké tepoltě vody bylo rozhodnuto, že se nesmí používat neopreny, což mě asi spíše pomohlo, ale o tom za chvíli. Na startu jsem se na poslední chvíli našel s Baruškou a šel jsem si stoupnout do zadní části startovního pole. To už byl start cca za dvě minutky.

A už to začalo. 300 závodníků se dává do pohyby a začíná těžká šichta, na začátke 3,8km plavání. Rychlí plavci a závodníci s ambicemi se ženou dopředu. Já se snažím uniknout strkanicím a soubojům ve vodě a začínám ze zadu a pomalu. Jako prsař a to ještě ne příliš dobrý nemám kam spěchat a počítám s tím, že polezu v vody mezi posledními a cíl je stlačit čas pod dvě hodiny. Od začátku se mi plave celkem dobře, i když bojky se zdají šíleně daleko a to mě to čeká třikrát. Snažím se pokud to jde plavat několik decimetrů za nohami plavce předemnou a využít vzduchové kapsy. Postupně zjištuji, že se kolem mě pohybuje spousta lidí plavající kraulem a že Ti co kolme mě vystartovali mi nikam moc neutíkají, to je první pozitivní zjištění. Když je příležitost, tak se po pár set metrech otáčím dozadu a vidím, že je odhadem několik desítek plavců ještě za mnou a to je druhé pozitivní zjištění plavecké části. Získávám klid, plavu si svoje. Většinu doby plavu jedno tempo na jeden nádech a jen občas se snažím o dynamičtější pojetí nebo o zrychlení tím, že plavu dvě tempa na jeden nádech. Na konci prvníhco kola zjišťuji, že jme n astartu nezapl stopky, na čas jako tkaový mě nenapadne se podívat a tak nevím jak dlouho jem plaval první kolo, jestli jsem to stlačil pod vysněných 40 minut. Stopky zapínám a jdu do druhého kola. Jedne ze soupeřů, který se kolem mě motal na konci prvního kola mi ted trochu uplaval a já pod dojmem, že jsem možná zpomalil plavu delší doby souvisle dvě tempa n ajeden nádech, čímž zrychluji a soupeře doháním a mám pocit, že i předháním. Pořád se mi plave dobře, necítím se unavený, křeče mě neberou, nepředplavávají mě další a další závodníci, držím odstup od plavců kolem sebe. Říkám si "vypadá to dobře, uvidím co čas druhéh okola napoví o mé rychlosti." Vylézám z vody na konci druhého kola, kouknu na hodinky a ten pohled mi vleje do krve novou energii. Zaplaval jsem druhé kolo za 30 minut, to je paráda. Vše probíhá nadále dobře, snažím se využívat plavců před sebou a co nejvíc šetřit síly, ale přitom držet tempo. Konec plavecké části. Rychlý pohled na hodinky...fantazie....i třetí okruh za 30 minut a celkově 90 minut. Paráda nejenom, že jsem zaplaval o dost rychleji, než jsem předpokládal a mám náskok 30 minut na svůj rozpis na vysněný celkový čas pod 12 hodin, ae navíc jsem plaval pořád stejným tempem. A ted hurá do 1. depa, převléct se a hupsnout na kolo.

Euforie a dobrý pocit z plavecké části se ještě znásobil, když jsem po závodě zjistil, že jsem měl 188. nejrychlejší čas ze 300. já který jsem čekal, že polezu z vody mezi posledními a můj hlavní cíl bylo nevylést moc dluho p opředposledním.

V depu trávím v porovnání s ostatními dost času, cca 4.5 minuty, ale to mě na dlouhém triatlonu netrápí. Konečně sedám na kolo a jedu. Čekají mě 4 okruhy po 45km. Můj vysněný čas byl 6 hodin a tedy prměrka 30km/h. Vyrazil jsem svěže a zdálo se mi jako by ani nefoukal vítr. V obou hlavních směrech jízdy se mi dařilo jet místy i přes 35km/h a předjel jsem několik lidí. Při přvním průjezdu depem se nám krásně podařila předávka a Baruška osvědčila šikovnost při předávání bidonů. Přišel správný čas na první energetický gel. Při manipulaci s ním jsem dostal malou křeč do paže, ale nic zásadního. V zápetí jsem poprvé dojel na nejprudší kopec trasy a hned na poprvé to bylo náročné, ale při druhémm třetím a hlavně čtvrtém průjezdu přišli ty srprávné muka a pořádné podřazení. První okruh jsem zajel za hodinu a 23 minut tedy o 7 minut rychleji, než bylo podle plánu potřeba. Průměrná rychlost mírně pod 34km/h. Při průjezdu občerstvovačkou jsem na Barušku houkl,že při dalším průjezdu budu chtít gel. Další kolo jsem už mírně zpomalil a zajel ho za hodinu a půl. Baruška mi zvládl za jízdy předat současně gel i láhev s vodou. Postupně mě soupeři spíše předjížděli a já zpomaloval a víc a víc trpěl. Postupně jsem měl n atrati oblíbená a nenáviděná místa. Nejhorší byl třetí okruh, když už bylo sil méně a méně, ale ještě pořád mě čekala dlouhá dřina. Nakonec mi kolo trvalo cca 6:15 minut a trochu jsem zůstal za svým snem, ale nutno říct, že čím víc se závod blížil, tím víc jsem tušil, že to celé průměrkou třicet nemůžu zajet a tak průměrná rychlost cca 29km/h a čas lehce přes 6 hodin je pro mě úspěch. I když při pohledu do výsledků je jasné, že nejvíc jsem na ostatní soupeře ztratil právě na kole, můj až 223 nejrychlejší čas není nic ke chlubení. Utěšovat se můžu snad jen cenou a kvalitou mého kola :-D.

Ještě před během jsem se pokusil co nejvíce občertvit a vydal jsem se na maratonskou trať. Ze začátku se mi běželo skvěle a běžel jsem tempem okolo 5 minut na kilometr, tedy řádově o 40 sekudn rychleji než jsem měl v plánu a předbíhal jsem desítky soupeřů. Začátek zbztečně rychlý, ale neřekl bych, že to mělo zásadní vliv na pozdější přecházení do chůze. Ten problém nastal hlavně v hlavě a pak trochu v žaludku. Nohy mě nebolely běželo se mi dobře. Tohle skvělé tempo a souvislý běh mi vzdrželo do cca 7. kilometru. Následně mě začali zbrždovat občerstvovačky a já začal až příliš počítat na co mi to bude stačit a jak rychle bzch musel běžet, abych se vlezl pod 12 hodin. Čím dál častěji jsem přecházel do chůze. Když jsem běžel,tak jsem pořád běžel dobrým tempem, ale tak nějak jsem na konstatní běh už neměl energii. Až v noci po závodě jsem si uvědomil, jakou začátečnickou chybu jsem udělal, když jsem se rozhodl s iuž během běhu nebrát gel, protože jsem se už cítil přeslazený a měl jsem pocit, že mi neudělá dobře. Patrně právě nedostatek sacharidů způsobil, že jsem byl jako by bez štávy.

Přestože moje průměrné tempo opadlo stále jsem některé soupeře předbíhal a nikdo nepředběhl mě. Víc a víc jsem propočítával na co mi bude stačit jaké tempo a v halvě jsem se uspokojil s časem okolo 12,5 hodiny. Další veká chyba. Nějakých 5 kilometrů před cílem jsem zjistil, že kdybych jen o trochu více bojoval, tak jsem se pod 12 hodin mohl dostat, ale ted už opravdu nebyl čas to napravit. Před doběhnutím do areálu depa a cíle,jsem ještě naposledy přešel na chvíli do chůze, abych měl sílu a energii poslední úsek běžet. V poslední občerstvovací stanici jsem se ještě vydatně napil, protože žízen a suco v krku byl v poslední pasáži asi můj největší problém. A už jsem běžel do cíle. V závěrečné rovince jsem tradičně nasadil pozu letadlo a hladce jsem přistalá v cíli. Běžecký čas 4 hodinz a deset minut a 64 nejlrychlejší čas ze všech. Celkový čas 12 hoidn a sedm minut stačil na 142 místo ze 300 závodníků. Za cílem jsem se posadil a čekal až si mě Baruška najde, což se ji pár minut nedařilo, ale nakonec jsme se shledali. Byla úžasná, já si sbalil věci v depu a ona mi koupila kofolku.

Celkové dojmy a hodnocení. Trochu mě zlobí, že jsem se nedostal pod těch 12 hodin, na druhou stranu čím více se závod blížil tím méně jsem věřil, že se k tomu času můžu přiblížit a výsledný čas je na poprvé super. Spokojený jsem hlavně s plaváním, nevětší rezervy časové jsou rozhodně schované na kole. Běh mohl být lepší, ale tam bzl problém halvně v hlavě a v nezkušeném vzpuštění sacharidů. Pravděpodobně to nebyl poslendí ironmen, na který jsem se přihlásil, ted je potřeba vše v klidu vyhodnotit odpočinout a pomalu začít ladit plán na další měsíce.

Předzávodní

18. června 2017 v 17:35
Hrozitánsky dlouho jsem nic nenapsal. Nikdy se tak nějak nesešla chuť a příležitost. Často jsem si hned po tréninku nebo během něj říkal, jak o tom napíši na blog, ale to jsem neměl při ruce notobook. Akdyž už pak byla kdyspozici technika, tak se mi nechtělo psát.

Takže jak to teď shrnput a o čem napsat. Je poseldní neděle, příští sobotu mě čeká dlouhý trialton neboli ironmen. Pro mě pořád trochu nepředstavitelná akce. Absolvoval jsem spoustu těžkách dní a spoustu skvělých tréninků, ale dost věcí jsem také pokazil. Třeba když jsem se ještě týden po návratu z orska v druhé půlce dubna válel a dost jsem šel s formu dolů. Minimálně subjektivní pocit tedy takový byl, Nebo když jsem pak na začátku června se vydal na celý den běhat a absolvoval přes 50km ve vedru n a sluníčku bez kšiltofky a skončil s úpalem, zvracením a horečkou, což m ěna další dny zase vyřadilo z tréninku a ubralo určitě něco ze síly a formy.

Teď už nic nenatrénuji to je jasné, snažím se vymyselt co nejlepší strategii stravování a co nejlepš ladění v poseldním týdnu. A už je to jen na osudu a halvně mém tělu a hlavě, jak to dopadne. Je to nějakých 5 let, co jsem naposledy absolvoval aspon krátký triatlon, takže z tohoto pohledu jsem ultra nováček. Na druhou stranu jsem absolvoval několi běžekcých závodů na sto a více kilometrů a doufám, že moje tělo prostě ví, jak si poradit se zátěží, která bude trvat 12 a více hodin. Cíl? Optimálně 12 hodin. Minimálně bych chtěl pod 15 hodin, jinak na sebe budu naštvaný a limit je 17 hodin. Nejzásadnější pro mě asi bude limit plavecký kdy je na 3,8 km limit 2,5 hodiny, teoreticky bych to měl zvládnout za dvě a pak už by mi mělo být lépe a lépe.

Výhled do budoucna je rozhodně takový, že se mi líbí ta různorodost. Ještě záleží na pocitu ze samotného závodu, ale zatím se přikláním k variantě, že to nebude můj poseldní ironmen a jednoho ročně bych si asi střihnout chtěl. Postupně se naučit více plavat. Najezdit kilometry na kole a uvidíme. Tak držte v sobotu pěsti.

Je nebo není forma fér?

26. dubna 2017 v 19:09
Je nebo není forma fér? To je otázka. Člověk dře trénuje a pak má na prchavý okamžik pocit, že se blíží forma a pak najednou je vše pryč. To přece není fair play! Nebo je? Proč je pryč? Odešla bezdůvodně? Co jsem ji provedli, tak hrozného, že zmizela?
Zkusím najít odpověd na vlastním příkladu. Jel jsem v březnu pořádné bomby, udělal přes 10 000 dřepů, ke konc měsíce jsem se konečně po týdnech dřiny začínal cítit jako na vcholu potravního řetězce. Na soukromém soustředění jsem byl schopný v jeden den ujet 100km a v zápětí dát půlmaraton za 1:44 a to přesto, že jsem den před tím,také ujel na kole přes 100km a uběhl deset km. A dokonce pak přišel třeí den v řadě, kdy jsem dal ke 130km na kole. Cítil jsem, že forma se blíží. A pak?
Odjel jsem na desetidenní dovolenou do Severního Irska, kde jsem sice během deseti dní ušel řádově 150km, ale jinak nic. Žádné kolo, žádný běh, žádné dřepy a dost divoké jídlo. Po návratu jsem byl celý takový lazy a ještě mi cca 5 dní trvalo, než jsem se vrhl na nějaký trénink. A forma byla najednou fuč.První dešlí běh to ještě celkem šlo, půlmaraton jse stlačil na 1:55. Ale jak jsem dal pár tréninku několik dní po sobě, tak dnses konec. Sice tedy půlmaraton pořád pod dvě hodiny, ale už velmi těsně a navíc s vypětím všech sil.
Je to fair? Forma je pryč, týdny jsem na ni dřel, začínal klepat na dveře a pak uplavala o dost rychleji, než jsem shcopný plavat já. Myslím, že to fer celkem je. Bohužel. Kdo chce formu gradovat a vyhnout se výkyvům, musí hold dřít kontinuálně, ne na víc jak dva týdnu vypustit a dpufat, že tělo pojede dál jako stroj. Je to tvrdé, ale je to fair play. Ona snad neutekla daleko, věřím, že se mi jen schovala za roh a čeká až ji ze stehen a plic zase vydoluji tvrdou dřinou. Snad se nebude schovávat týdny. Ted když mě čeká ironmen již za dva měsíce musím si ji hýčkat, pečovat oni a netestovat její náklonost ke mně, ta totiž neexistuje, forma je fér a drží se jen toho, kdo si ji zaslouží.

Hoří má panenko a autopilot

12. března 2017 v 19:47
Přechodové tréninky jsou pro mě teď rozhodně nejdůležitější a budou ukazatelem formy- A proto jsem si dal o víkendu hned dva.V sobotu jsem si dal 120km na oblíbené rovinaté, ale větrné trase ve směru na Židlochovice a k nádrži Nové Mlýny. Základní trasa je cca 100km,já si dnes ještě přidal a část nádrží objela dosáhl tak těch 120km. Tak zhruba poslední třetina trasy byla tedy pořádné peklo. Stehna hořely jedna radost a bylo těžší a těžší udržet nějaké solidní tempo. Na tom se musí ještě hodně zapracovat :-D. Na druhou stranu je dost možné, že ty nohy bolely hodně kvůli tomu, že je ted hodně posiluji a až pak odpočinu, tak to posviští lépe. Každopádně ve mně čím dál víc zraje rozhodnutí, že budu teď mnohem víc jezdit na kole než běhat a to i ve všední dny, ale ještě by to chtělo,aby aspon o něco déle vydrželo světlo. nícméně nebylo vše špatně v první půli jízdy se mi dařilo držet cca 40km v kuse rychlost 30km v hodině, což je cílená rychlost na ironmena.

Tohle rozhodnutí bylo podpořeno i druhou částí tréninku a to 10.5km běhu, tedy čtvrt maratonem.Zvládl jsem ho za 59 minut cca. Udržel jsem tedy tempo potřebné k vytouženém ironmaratoneskému běžeckému času pod 4 hodiny. ALe to nebyla jediná pozitivní zpráva nohy mě během běhu postupně spíše přestavávaly bolet a uběhl bych v daném tempu rozhodně i víc kilometrů. Navíc na trase byly dva celkém výrazné kopce. Jasně z kopce jsem čas naháněl, ale ani do kopce jsem moc netratil a myslím, že na rovině bych byl schopný běžet i rychleji.

V neděli se situace opakovala s tím, že přecejenom jsem měl cíl otestovat spíš běh. Takže na kole 50km s průměrkou lehce nad 25 km/h způsobené různými zdrženími, průjezdem městem a tak objektivně řečeno si myslím, že sjem jel průměrkou o něco větší, i když se asi určitě neblížila vytouženým 30 km/h.

Pak přišel na řadu běh. Cíl po včerejšku ještě víc otestovat schopnost udržet po kole tempo zaručující maraton za cca 4hodiny. Požadované tempo tudíž 5:40 na kilometr. Trasu jsem si vymyšlená cca 30km s tím, že držet to budu jak dlouho to bude možné, přáním bylo vydržet to půlmaraton a pak už to doběhnout samospádem. Trasu jsem si naplánoval relativně kopcovatou s poslední fází kolem brněnské přehrady. A jak to šlo? První 1/4 maratonu, přesně dle plánu a čas cca 57 minut. Takhle to pak pokračovalo, kopce mě vždy trochu zpomalily, ale nikdy jsem se nevzdálil od vysněného tempa víc než o pár sekund. První třetina maratonu (tedy 14 km) stále tempo o něco lepší než to plánované a dostal jsem se do situace, že posledních 7 kilometrů do půlmaratonu mi už stačí běžet 6 minut na kilometr, abych splnil cíl. Nicméně hodinky pořád ukazují průměrné tempo 5:36, tudíž o něco lepší a náskok se pořád mírně zvětšoval. Takto jsem doběhl na metu půlmaratonu a řekl jsem si, že to zkusím dál držet až na 28km, tedy an 2/3 maratonu. Aniž bych tlačil na pilu tak pořád držím 5:36 a jedu tedy dál. nakonec trasa měla 31.5 kilometrů, tedy 3/4 maratonu a finální průměrné tempo bylo 5:38 na kilometr a to jen kvůli tomu,že jsem to zapoměnl stopnout na posledním semaforu. Resume. Ne že by se mi běželo s přibývajícími kilometry úplně svěže, ale nastavil se prostě jakýsi autopilot,který mě bez extrémní námahy držel neustále pod šesti minutami na kilometr a většinou okolo 5:40 na kilometr. už se mi nechtěla vymýšlet úprava trasy a kličkovat někde po městě, ale věřím, že bych to udržel i dalších 10 kilometrů do celého maratonu. Jasně ujel jsem dnes jenom 50km a to navíc v pomalejší tempu, než bych chtěl jet na ironmenovi, ale na druhou stranu jsem makal i včera, takže si myslím, že je to hodně dobrý signál směrem k běžeckému času a splnění jeden z postupných tréninkových cílů.

Aby enbyla nuda tak ještě teď večer dřepuji. Průěbžně mám 500 dřepů.

Takže sumasumarum vysvědčení za běh 1- a za kolo tak 2-. Důsledek je jasně ten,že běhu se asi moc bát nemusím a budu se snažit trénink změnit ve prospěch kola. Psychicky pro mě asi nebude lehké vidět malý běžecký objem, ale teď je cíl ironmen. I když včera jsem se zaregistrovla na závod Jesenická stovka n azačátku května, to bude pěkný test formy si myslím :-D

Kam dál