Listopad 2016

Malý krok pro lidstvo velké ponoření pro mě

27. listopadu 2016 v 17:00
Druhý článek ve dvou dnech, ale není to tím, že by se ze mě stal takový spisovatel. Píši z velké části z toho důvodu, že mi tak nějak chybí společnost a nemám jinou možnost jak se o dnešní plavecký trénink podělit. Začal jsem číst triatlonovou tréninkovou bibli a dohnalo mě to dnes po dlouhé době na bazén.

A stálo to za to, Uplaval jsem sice jen 1500 metrů,chtěl bych plavat o něco víc. Nicméně myslím, že jsem pro svoje zlepšení v plavání udělal zatím nejvíc od doby co na triatlon pomýšlím. Co ted budu psát bude asi vypadat až směšně, ale moje startovní čára v plavání je opravdu hodně vzadu a moje latka toho co mám překonávat je velmi nízko. Takže pojdme na to. Prvních 500 metrů jsem dal "kraulem". Ono to asi v mém podání moc jako kraul nevypadá, ale měl to být kraul :-D. poprvé jsem otestoval použití nových hodinek ve vodě, i když je ve funkci stopek. Výsledkem je, že můj čas na 50m kraul se pohybuje okolo 1 minuty a 7 sekund. Jojo hrůzně pomalé a navíc bych tak nevydržel plavat moc dlouho. Nicméně když jsem si chodil dřív zaplavat, tak jsem většinou vyměkl a kraulem neudělal ani jednu celou délku v kuse, takže pokrok a čas, od kterého se snad odrazím. V druhé půlce pobytu ve vadě jsem se zaměřil ve větší míře na snahu naučit se dýchat do vody a potámět celou hlavu. Už během plavání kraulu jsem to zkoušel na kraji bazenu cvičně a pak při plavání prsou jsem se do toho opřel. A světě div se ono to šlo lépe a lépe a dokonce pár temp jsem vždy zvládl udělat s celým ponořením, že to asi i vypsalao trochu jako plavecký styl prsa, i když značně modifikovaný. Celý bazén, takto zatím nezvládám, ale zase je to věc, od které se snad odrazím. Byla pro mě úplná novinka ponořit během plavání hlavu a vidět co se děje kolem mě pod vodou. Podemnou plavali potápěči a já se na chvílí cítil podobně jako oni, v pomyslné hře jsem byl na úplně jiné úrovni a to i doslova, ale pro mě to bylo jako malý zázrak :-D.

Takže summasumarum: dnešní plavání jsem na sebe byl tvrdý a zkoušel věci, které mi nejsou příjemné a opustil jsem komfortní plaveckou zonu. Byl to velmi malý krok pro lidstvo, ale nesmírně důležité ponoření pro mě a nesmírně důležitý krok k tomu zvládnout uplavat ironmena. Asi je brzo stanovovat si nějaké cíle na palvecký čas. Můj prvotní cíl je to uplavat v limitu. Ale takovým mým cílem alespon pro krátký 50m úsek je upkavat ho pod jednu minutu a zlepšit se tedy minimálně o nějakých deset procent. Tak si prosím neklepejte na čelo, jak špatný jsem a držte pěsti.

Mam hlad, boli me nohy, bezte mi z cesty

26. listopadu 2016 v 15:40
Dnesni clanek je prvni z kategorie bezprostrednich dojmu. Snad nebude vadit, kdyz tyto clanky budu psat na mobilu bez hacku a carek.

Je sobota odpoledne stojim v bile ve fronte u pokladny a projevuji se me temne stranky a temne stranky behu. Na povrch se doslova dere me horsi ja. Proc? Tak pekne poporadku. Vcera jsem to trochu prepiskl. Zcalo to tim, ze jsem se po dlouhe dibe videl s kamaradkou Kackou a nakrouzili jsme spolu cca 8km v Luzankach a ja si pred tim jeste dal 4km,abych se do tech Luzanek dostal po svych. Tady byl svet jeste v poradku. Jenze ja si chtel bezet do elektrowordu pro nove gps hodinky a tady zacina ta legrace. Cesta tam a zpatky na byt mela cca 20km. 32 ubehnutych kilometru v patek pred vikendem, no proc ne :-D. Aspon budu zase jednou za hrdinu a byka.

V sobotu rano jsem se probudil rozklusl se 2km pro snidani a pak to prislo. Takovy pohodovy vylet pres u Babu k prehrade a beh kolem prehrady. Sumasumarum dalsich 31 kilometru. Pojal jsem to lehce,takovy trenink obecne vytrvalosti a trenink hlavy,abych vydrzel bezet,i kdyz me uz od zacatku nohy celkem boli. A svete div se, ono to i celkem fungovalo. Tempo oscilovalo okolo 6 minut na kilometr , pohodicka. Takhle to vydrzelo prvnich 25km a pak prislo peklo na zemi. Nozicky boli, boli me i stat, sotva se plouzim. Nicmene porad makam, znat takove stavy se muze v zavodech a hlavne na jejich konci hodin. Uz jsem skoro v domecku, uz jen nakoupit v bile.

To jsem ale nemel delat moje tezce zkousena mysl a telo narazili na realitu a na hladak,ktery me mezi regaly nemilosrdne prepadl a obral me o posledni zbytky moralky. Stojim ve fronte, chtel bychbsi sednou, ale nemuzu. Silene touzim potom si sednout a nemuset uz nic delat. Tedy nic krome jezeni. Vsichni kolem me jsou najednou otravnejsi nez normalne. Vsechny nesnasim a chtel bych zmizet. Mam chut si do neceho bouchnout,mam pocit,ze vybouchnu. Porae nejeem na raee. To snae ne problem s jednim.mym farkovym kodem. Dalsi zdrzeni, prodiram se mezi lidmi k chladaku pro jone hranolky. Pomooooc potrebuji cukr, dejte mi nekdo neco sladkeho a to hned a bezte.mi z cesty. Konecne jsem venku z obchodu, zbyva mi necely kilometr do domecku: "Clovece neboj se, to uz zvladnes". Nechci svoje stehna at jdou pryc, ja chci nejale nove,ktere nebudou tak bolet.

Tak takhle nejak vypadal muj sobotni konec pohodoveho behu. Take mate tak radi beh a unavu z behu? :-D Podle me je tohle dalsi prinos behu, i kdyz se to na prvni pojled nezea nezda. Co je na tom pozitivni, nevybuchl jsem,ovladl jsem i pri bolesti a hladu sve pocity. To se muze hodit az prijdu domu, po tezkem dni v praci ci tezkem veceru v hospode a moje partnerka nebude mit na vareno :-D.

Kdo jsem a proč jsem

24. listopadu 2016 v 14:43
Ahooj
Nadešel čas představit se těm, kteří o mém běhu ješte tolik neví. Jako bývalá kopačka jsem běhal odjakživa a kopaci míč jsem honil už v době, kdy byl ještě větší než já. Při nástupu na vysokou školu v Brně jsem od fotbalu postupně upouštěl a po nastupu na doktorské studium a bydlení na kolejich ma Palackém Vrchu jsem definitivne přestoupil nejprve k bikerum a pak k běžcům. Moje prvni trasy vedly v krásnem kopcovitém okolí Paalackého Vrchu v Brně. Mým novým domacím hřištěm se staly Medlanecké kopce. Pustupem času mě začaly čim dál víc zajímat i výjezdy na hriště soupeřů. Velkou motivaci k delšímm a delšímm běhům byla touha poznávat nová místa a neběhat pořad to stejné dokola. Krátké okruhy nemám pořád rád a do Lužánek nebo na atletický ovál mě dostanete jen v čase velke nouze. Celé to pnuti stát se běžcem a postupné pronikání do tajů pořadného běhu lze na časové ose umístit někam na jaro a léto 2012. Zlomové okamžiky byly tři. První běžecký závod v dubnu. Šlo o brněnsky Triexpert cup a závod na 7km na mém domácím hřišti na Medlaneckých kopcích. Druhým význačným bodem byl srpen 2012 a prvni účast na osudovém a milovaném horském Jesenickém maratonu, na kterém jsem zažil pořadné křeče, takové porodní bolesti právě se rodicího bežce. Poslední kapkou a rozhodujicim okamžikem byla v prosinci 2012 koupě gps hodinek. Ano jsem ten tip blázna, co to všechno potřebujeme mit změřené. Chci vědet, jak pomalu jsme bežel, kolik jsem toho naběhal do kopce a kolik jsem toho naběhal z kopce a tak dál.

To byla moje cesta k běhu a kde jsem teď? Jaky jsem běžec? Jsem pomalý kochajicí se běžec :-D. Zbožňuji úzků lesní točité cestičky (v cizí řeči bikeru singliky), při běhu po nich mi často nohy beží jakoby samy od sebe rychleji. Mám rád težké kopce (v nářečí bikeru tzv. Stojky) při, kterých mě pálí stehna a dávají mi najevo,že by se chtěli oddělit od zbytku mého těla a být někde úpln+ jinde a dělat něco úplně jiného. Mám rád přiměřeně technické pasáže a seběhy, které jsou pro mě běhatelné a běh nepřecházi v poskakování. Nejvíc si uíivám běh krajinou,kterou neznám a objevuji její krásy a zajímavá mista, pak jsem schopný běžet celý den a uběhnout z místa A do místa B desítky kilometrů. Naopak nemám rád běh na kratkém okruhu a běh městskou potemnělou zástavbou. Běhám v každem počasí. Běh v čerstvém sněhu a behem snezeni povazuji za jedno z nejlepsich. Beh v desti neni kdovijak prijemny, ale je to super vyzva, ktera me naplnuje pocitem vyjimecnosti a odhodlanim.

I když hlavním cílem měho běhání není příprava na závody, tak si rád zazávodím. Běham závody od 5 kopcovitých kilometrů až po občasné ultra zavody. Nejdelším mým počinem byl 120km dlouhý běh okolo Brna. Přiznávám, že mám rád ten pocit, když jednou za čas stojím na stupních vítězů, ale ze všeho nejraději mám na závodech rád ty mikrosouboje a už se jedná o jakékoliv umístění, ten boj o každé místo ve výsledkové listině. Ne nejsem běžec, který si jde závod užít tím způsobem, ze je mu v podstatě jedno jak dopadne,nejsem ten typ bežce, co se jde hlavně pokusit závod nějak doběhnout a prežit ho. já se chodím porvat o dorbý pocit a dobrý výsledek.

Běh a sport jsou pro mě životním stylem. Mimo mé blizké je pro mě běh, tím nejdůležitějším co mám. Běh je pro mě tou nejpříjemnější cestou, jak poznávat nová místa. Běháni je pro mě způsob jak se odreagovat od starostí všedního dne. Běh je pro mě zdrojem síly. Běh je prostředkem k tělu,za které se nemusim stydět. Díky běhu potkávám nové lidi a potkávám je rád, i když jako asociál to v běžném životě rád nemám :-D.

Běh mě především dělá tím kým jsem a je to moje životní cesta.

Konečně začátek?

24. listopadu 2016 v 10:33 | Libor
Zdravím všechny příznivce běhání a všechny, které zajímá zrovna moje běhání. Snad stojednou jsem uvažoval o založení běžeckého blogu. Několikrát jsem už blog i založil, ale neplnil ho. Teď jsem o krok dál a píší první krátký úvodní článek na svém běžeckém blogu :-D. Co tady na vás bude čekat? Ne nebudu psát o každém svém běhu...to bych se upsal k smrti a nikoho by to nebavilo včetně mě. Nebudu psát týdenní sumáře o tom kolik jsem uběhl a jakým tempem. Budu psát o svých běžeckých výletech, o svých bežeckých zážitcích a pocitech. Budu psát o svých pokrocích a radostech a o svých běžeckých smutcích a depresích. Určitě budu psát o absolvovaných závodech a o závodech plánovaných. V těch plánovaných určitě hraje prim neběžecký závod a to Ironmen plánovaný na červen 2016. Občas budu psát o věcech, které jsou teprve v plánu a budu pro ně hledat spojence.

A proč vlastně tedy chci blog zkusit psát? Prvotním účelem je tak trochu na sebe plést bič a dokopat se kromě běhu i k plavání. Protože když budu psát, co se děje budu mít víc na očích, že to flákám. A druhý účel je ten veřejný a společenský, kdyby se náhodou našel někdo koho zajímá běhání mé 170cm měřící maličkostí, tak bude mít ted tu možnost si o něm počíst a hlavně třeba mě kontaktovat a přidat se. A v neposlední řadě se třeba dozvím nějakou zpětnou vazbu, která mi pomůže a nasměruje mě. Jak mi občas zopakuje kamarád Vladimír "Tvůj problém je, že pořád nevíš, co vlastně chceš běhat". Chci znát vaše názory a moc rád si o běhu povídám. Proto prosím,když budete něco chtít říct, komentujte články a diskutujme.

Co napsat závěrem začátku? At nám to všem běhá a daří se nám plnit naše nejen běžecké cíle.