Prosinec 2016

Rekapitulace

31. prosince 2016 v 16:28
Tento rok pomalu dorazil do cíle a za pár hodin protne cílovou pásku. Poslední kilometry byly uběhnuty a poslední závod byl dobojován. A jaký ten rok byl? Uplynulý rok byl přelomový a speciální. Ale asi každý rok je svým způspbem přelomový a každý rok by měl být něčím speciální. Letos jsem vynechal závody, kterých jsem se opakovaně účastnil, ale zkusil jsem zase jiné a hlavně jsem si v létě stanovil dlouhodobý cíl. Mým cílem není nic menšího než zlatý grál univerzální vytrvalosti a tím je podle mě ironmen(3,8km plavání, 180km cyklistika a 42km běhna jeden zátah). Ze stanoveného cíle vyplynula koupě silničního kola a následovné najíždění silničních kilometrů, během kterých jsem navštívil zajímavá a pěkná místa. Dalším důsledkem je to, že jsem musel vystoupit z komfortní zóny a strčit hlavu pod vodu a začít se snažit naučit plavat, což se částečně daří. Pěkným zážitkem byly tréninkové tripy do Krkonoš, Podyjí a na Vysočinu. Zejména Krkonoše, kde jsem byl poprvé mě okouzlily.

Rok byl po závodní stránce celkem úspěšný. Učastnil jsem se 16 závodů. Z toho jsem se dostal 8 krát na stupně vítězů, 3 závody jsem vyhrál a jen dvakrát byl mimo TOP10. Samozřejmě šlo spíš o závody menšího kalibru se slabší konkurenci. Přesto umístění potěšila a občas jsem byl spokojený i s výkonem. Spokojený jsem byl třeba na Indiánském běhu v Rajhradu, kde jsem uběhl 10km za cca 37 minut a patrně tím stanovil nový osobák

Pocitově šlo o běžecky a sportovně o vydařený rok. Zažil jsem hodně opravdu krásných běhů. V hitparádě zážitků bude určitě stát na vrcholu poběhání po hřebenech Krkonošů. Někdy je těžké najít motivaci vyběhnout po práci,když je už tma a nabírat kilometry na cyklostezce či v Lužánkách, ale ta možnost užít si díky fyzické síle dlouhé běhy po krásách naší vlastí za to stojí. Velkým pozitivem tohoto roku je i získání několika běžeckcýh přátel a budování takové malé běžecké skupinky okolo výuky trailového běhu na VUT.


Rok se dobře vyhodnocuje řečí základních čísel:
běh 5803km (loni 5634km)
cyklistika 1871km (loni 150km)
plavání 30km (loni 0km)
chůze 412km (loni 363km)
Sumasumarum vše navýšeno a kolo a plavání o hoděn,což jasně vyplývá z cíle dát příští rok ironmena.

A jaký bude příští rok? Bude snad triatlonový a s vrcholem v podobě absolvovaného ironmena. Ale nemělo by to být jediným vrcholem a není to jen o tom dnu D,ale o té cestě k tomu. Bude to o tom, že se konečně učím plavat a že to třeba tak jednou budu moci učit potomka. Bude to o stovkách kilometrů na silničním kole, které mi umožní vidět spoustu krás. Bude to na jaře o častějším cestování po kopcovitých a hornatých oblastech. Konkrétně bych chtěl podniknout nějaké "horská" soustředění, jet se proběhnout do Tater a možná,možná i do Alp. A chtěl bych absolvovat nějaké běžecké stovky.

Závěrem všem přeji spoustu krásných ve zdraví uběhnutých, najetých a uplavaných kilometrů. At objevíte nové krásné trasy a kouzelné lestní pěšinky. At nám všem funguje i ten společenský aspekt běhu, at se poznáváme a navazujeme přátelství upevněná společnou dřinou a zážitky.

Vánoční pokroky?

29. prosince 2016 v 20:39
V posledním týdnu běhám volněji a možná o to víc přemýšlím nad věcmi souvisejícími s během a životem, který bych chtěl žít. Člověk se cpe cukrovím a vším ostatním a už po dvou dnech má pocit. že praskne. Seděl jsem si na gauči a říkal si, že od 1.1 fakt začnu počítat, kolik čeho sním a budu ještě zase o něco lépe jíst. Ale proč čekat na ten hloupý den? Vždy jsem byl příznivcem netradičních řešení. Den před Vánoci chodím s kamarády popíjet na akci Tekutý kapřík a na Silvestra naopak už několik let víceméně nepiji. Tak proč čekat na změnu na začátek roku.

Osud tomu chtěl jinak. Včera přítelkyně upekla dobroučké filé z tresky a k němu jako příloha byla jen brokolice. A světe div se, já i tu brokoli snědl, a dokonce mi chutnala. Nevím, jestli to bylo tím, jak je Baruška šikovná, nebo láskou nebo chutí některé věci změnit, ale stalo se to a byl to takové signál. Dnes jsme šli s přítelkyní nakupovat do oblíbeného levného obchodu a ona s obtížemi, ale přece jenom, odolala pokušení a nekoupila chipsy a naproti svítil obchod se zdravou výživou. Zapluli jsme tedy dovnitř a oba si něco koupili. Konkrétně já jsem si koupil sojový nápoj a konečně se pokusím nahradit mléko. Právě v tuto chvíli hledám webovou službu pro hlídání počítání základních složek živin. Ne, nezbláznil jsem se a nesnažím se nějak zhubnout, ale jsem sportovec a chci dobře jíst, být lepší, a pokud možno déle žít.

Jako druhou událost posledních dní bych zmínil koupi hned tří nových sportovních knížek. Dvě běžecké od René Kujana a Kiliana Jorneta a v neposlední řadě knížku o plavání, takže jsem zvědavý, jestli je možné se zlepšit v plavání pomocí vychválené knížky.

Užívejte sváteční pohody konce roku a nemračte se a nezlobte se.

Vánoční běh se "starou" gardou

22. prosince 2016 v 9:08
Dnes slavíme s přítelkyní Baruškou své Brněnské Vánoce. Ale den i přesto začíná aktivně. V nebezpečně ranních 7:15 už stepuji u práce a čekám kdo dorazí. Máme domluvený poslední letošní bootcamp. Tedy cvičení, které vedu. O tom víc třeba příště. Dorazili Honza a Lukáš, dlouhodobé stálice a borci, kteří už toho zažili se mnou po sportovní stránce dost a dost :-D. Většinou na bootcampu něco málo běžíme a spíš cvičíme, ale jsme dnes jen tři a hlavně okolí je pokryté sněhovou peřinou a to my všichni máme rádi. A proto tentokrát jen běžíme. Uběhli jsme cca 11km, chvíli jsem trasoval já a chvíli Lukáš, ten nás teda zavedl na pořádně divokou králičí stezku a já si z ní odnesl větvičku na čepici :-D. Ke konci nás už bolely nohy, ale stálo to za to. Parádní běh sněhem a skvělé rozloučení s uplynulým rokem.

Takže borci díky a v příštím roce pokračujeme.

Rychlá klouzačka

22. prosince 2016 v 9:02
Rozhodl jsem se ke konci roku ještě jednou zrychlit na mém tréninkové měřené trase z práce do Teska na jihu Brna. Trasa má cca 14km a je s výjimkou jednoho stoupání rovinatá. Minulý týden se mi podařilo dosáhnout průměrného tempa na kilometr 4:31 a bylo to obrovské zrychlení, kterého jsem docílil asi zejména díky rozčílení. Ale zjistil jsem díky tomu běhu, že to jde a že občas můžu běžet i mimo závod rychle. S tímto vědomím jsem vyrazil včera z práce a chtěl ještě o píď tempo vylepšit. Velmi záhy jsem však zjistil, že namrzlé a zasněžené cesty jsou proti. Ale já se přece rozhodl, že zrychlím. A co si o sobě ta cyklostezka myslí, že mi bude bránit....to teda ne. Pěkně to chvílemi podkluzovalo,ale postupně jsem zrychloval a přibližoval se vytouženému času. Trochu hazard no, kdyby to jednou uklouzlo moc,mohl jsem mít na nějakou dobu útrum. Nicméně jsem cca 3km před cílem začal tušit, že to dopadne dobře a že budu rychlejší...Finální průměrné tempo 4:29 a tedy zlepšení o nějakou půl minutu :-D Dobře já, to mi stálo za to. Tentokrát jsem porušil zvyk něco si v Tesku koupit na posilněnou a běžel rovnou zpět domů. Celkem 24km a i zpět jsem většinu doby držel průměr okolo 4:30.

Předvánoční

19. prosince 2016 v 20:13
Vánoce už jsou za rohem, je 19.12. Už jsem nakoupil dárečky, už jsem napekl perníčky, už jsem udělal vánoční úklid, už jsem poslouchal koledy. Ale pořád to tak nějak nebyla ta prává vánoční atmosféra. Včera konečně napadl sníh a já mohl dnes po práci vyběhnout do zasněžené krajiny a konečně to přišlo. Postupně padala větší a hustší tma a já vběhl do lesa. Byl jsem tam jen já, křupající sníh pod nohami a tma přerušovaná chabým svitem čelovky. Snažil jsem se příliš nezpomalit do klouzající svahu a pomalu zapomínal na vše kolem. Cítil jsem se skvěle a bylo jedno, jestli zrovna šlapu nahoru a sníh mi podkluzuje nebo svištím z kopce dolů a sníh odlétává po prudkém dopadu mých nohou. A pak se to stalo, vnikla do mě ta pravá zimní a vánoční nálada. Je to prostě tak, běh přináší emoce, přes to nejede vlak.
At je jakékoliv roční období, tak příroda a krajina jsou nejkrásnější ne ze sedla koně, ale při rychlém kmitání vlastních nohou, člověk má tak nějak čas vše víc vnímat, je zemi blíž , může se ji dotknout. Zima je nejkrásnější, když mi pod nohami křupe čerstý sníh a občas mi uklouzne noha. Podzim ukáže své kouzlon na plono, když probíhám všemi barvami hrajícím lesem a přechází mi zrak nad tou krásou. Jaro na mě nejvíc dýchne, když můžu během proběhnutí natrhat přítelkyni kytici drobných kvítků. A to právě léto cítím, když se při běhu zastavím a ochutnám v lese borůvky nebo ostružiny a na konci běhu skočím do přehrady. Běh zážitky přináší a ztupňuje je. Když běžím, tak je svět ješt v pořádku.

Příslib formy?

4. prosince 2016 v 20:16
Už to tak někdy je, že člověk překvapí sám sebe a to se dnes stalo mně. Milé bylo, že jsem se překvapil pozitivně. Už před pár týdny jsem se rozhodl se zúčstnit závodu na 25km Ze Slavkova na Mohylu Míru a zpět- jenže teto týden jsem se podle toho moc nechoval :-D. Od Pondělí do soboty jsem naběhal cca 100km z toho cca 40 kilometrů za pátek as sobotu a oba dva dny to bylo přes kopec, žádná rovina po cyklostezce. Takže sumasumarum trochu netaktické počínání. Odjížděl jsem dnes ráno do Slavkova s pramalým očekáváním a bolavýma nohama.

Po příjezdu do Slavkova jsem se rozbhěal po městě. Skočil jsem do Penny a na zámek, uběhl jsem cca 6 km a běželo se mi prachbídne. Radost mi aspon udělaly ledové katanu v akci :-D. Mnam. Naštěstí mám velkého kamaráda ve svém závodním duchu a hlavě. V šatně jsem se rozmasíroval a začal jsem se cítit svěže a dobře. Pomhla tomu i skvělá atmosféra a hrající muzika. A v neposlední řadě fakt, že jsem nenarazil na předběžně registrovaného soupeře, na kterého jsem věděl, že bych neměl.

A jak přišel výstřel. Nikdo se nikam nehrnul, tak jsem se hrnul já. Hned po nějakých 100 metrech jsem měl viditelný náskok. Vsadím se, že si někteří soupeři říkali, že jsem to přepálil a že si počkají. No čekali i nadále. Za celý závod jsem je viděl jen po otáčce na Mohyle míru. Během závodu jsem se pravidelně otáčel a náskok rostl. Na zminované otáčce jsem měl už náskok přes 4 minuty a bylo jasně, že soupeři musí být celkem demoralizovaní. Zpátku už to bylo více z kopce a víc to ke konci běželo, ale násko k jsem udržel a anvýšil na cca 6,5 minuty.

Trat byla obtížná, vlnitá a blátivá. Moc příjemné bylo spestření povzbuzením od několik skupinek turistů poblíž mohyly. A hodnocení...no vítězství nepřecenuji, vyhrát o 6,5 minut samo o sobě mluví o tom, že se bud nesešla moc konkuence nebo to někteří měli spíš ajko tréninkový běh. Nicméně uběhnutí v dané fázi roku na trati s takovým profilem a blátem a bez jakéhokoliv ladění půlmaraton za 1 hodinu a 27 minut, toho si celkem cením. Za osobákem na půlmaraton jsem zaostal o nějakých 6 minut. nicméně okolnosti byly dost přitěžující. Sumasumaum pocit dobrý, a když nic nepokazím, tak by na jaře a na začátku léta mohla být forma velmi velká. Letos už mě čeká patrně jen jeden závod patrně a to slvestrovský Nový Lískovec za přítomnosti mé největší opory a fanynky Barušky, které chci darovat dnešní vítězství k svátku.

Stává se ze mě triatlonista?

3. prosince 2016 v 15:21
Pomalu nastupuji cestu k tomu stát se triatlonistou. Aspon tedy na částečný úvazek. Jedním z dalších kroků, které jsem provedl v nedávných dnech byla koupě knížkyTriatlonová tréninková bible. Zatím jsem pročítáním zjistil a uvědomil si několik skutečností. Za prvé určitě se nebudu držet knížky přesně a precizně plánovat kolik hodin natrénuji ročně a týndě a rok dopředu plánovat,co který týden budu trénovat. Nicméně určitě si naplánuji nějaké konkrétní fáze, kdy se zaměřím třeba na sílu v posilovně,abych měl silnější nohy na kolo. Dalším uvědomněním si je, že budu muset strávit víc času na kole, přecejenom je to časově nejdelší část závodu a potřebuji ho být schopný zajet slušně.

Dalším krokem k cestě být aspon trochu triatlonistou bylo, že jsem šel na výuku plavání přes centrum sportovních aktivit na VUt. Kamarád Rada mě předal mučitelce Hance a začalo to. Zajímavý pocit, co chvíli lapat po dechu a přtom plavat jak zpomalený film. Ale bude to utčitš jen a jen lepší, já se nevzdám, to je jasné. A taky, že en za pár dní jsem šel plavat znovu. A p prá stovkách se to najednou zlomilo, ne že by ze mě byl na jednou dobrý plavec. Ale najednou jsem našel nějaký svůj rytmus dýchání a přijatelnou návaznost dýchání na plaveckou techniku, abych akždou chvíli nepolykal vodu a podařilo se mi splnit cíl, kterého jsem výhledově plánoval dosáhnout tak nejpozději za měsíc. A tím cílem bylo přeplavat bazén stylem prsa a při každém tempu mít vodu pod hlavou. Paráda úžasný pocit Světe div se dokonce mě to bavilo. Tempo na 50m cca 1 minuta a 30 sekund, tak zrychlení snad příště. Ale těším se na plavání momentálně asi o fous víc,než na bežecké tréninky.