Leden 2017

Zimní kochačka

28. ledna 2017 v 19:52
Letos světe div se nastala opravdová zima. Všude samy led a sníh. A já se toho rozhodl dnes využít. Nasedl jsem na svůj oblíbený vlak za běžeckým dobrodružstvím jedoucí do Tišnova. Abych to vysvětlil, často tento vlak, jedoucí do Tišnova případně dál směr Nové Město na Moravě, využívám, když chci začít svůj běh někde mimo Brno.
Dojel jsem do Tišnova. Prvním cílem byl kopec Květnice posetý skalami a jeskyněmi. Vrchol kopce byl zahalený v mlze a já po zahřátí na rovném úseku začal stoupat do největšího stoupání dne. Tento běh nebyl moc kopcovitý a byl to účel. Sílu teď nabírám v posilovně a tak jsem se rozhodl stehna moc netrápit a natočit vysoký počet kilometrů ve slušném tempu, ale s malým převýšením. Ale on i ten jeden kopec stačil, jediné co mě utěšovala, že je toho dne poslední pořádný. Na vyhlídce u Velké Skály byla mizerná viditelnost, ale co se dá dělat, ne vše jde naplánovat. Pak jsem potřeboval sklesat zpět do Tišnova. Za normálních okolností bych si tento seběh, který je přiměřeně technický, ale má pěkné flow, moc užil, ale na namrzlém sněhu, jsem měl co dělat, abych to přežil ve zdraví. Zdárně jsem však seběhl do Tišnova a mohl jsem začít další část běhu a to podél Svratky až do míst, kde se mění v Brněnskou přehradu a pak dál podél přehrady do Brna. Zvyšování průměrné rychlosti komplikoval místy obtížný terén kolem řeky a já neustále bojovat s tím ať se nenatáhnu nebo nesklouznu ze svahu dolů "do řeky". Do řeky v uvozovkách, protože Svratka byla téměř všude souvisle zamrzlá a kousek jsem se pohyboval i po ní a něco málo nafotil. Jak se blížil Prigl a Veverská Bítýška tak se cesta zlepšovala, ale definitivně jsem zlepšil tempo až na posledních cca 13 kilometrech na konci přehrady a po Brně, ale o tom až na konci. Prosvištěl jsem kolem hradu Veveří, přehrada byla dnes taková speciální pro mě, takhle jsem ji ještě neviděl. Viděl jsem ji i vypuštěnou, ale plnou bruslařů a běžkařů ještě ne. Běžel jsem podél zamrzlé Svratky až k výstavišti až tam jsem se od ní oddělil.

Celý tip jsem si moc užil, moc takových za poslední měsíc nebylo, ale teď budou každý víkend, když zrovna nebudu svištět na silničce. A co si budeme povídat u nás se zase tak často nepodaří pořádně si zaběhat po sněhu. Co se týká výkonu, takový tajný cíl bylo zaběhnout maraton a zaběhnout ho pod 4 hodiny, tedy tempem cca 5:40 na kilometr, nic úplně nemožného, ale na sněhu, s nohama unavenýma z posilovny a po období, kdy jsem až tak moc nenaběhal ani nic samozřejmého. Nebudu to natahovat, podařilo se to o necelou minutu, takže drámo dokonce. i když zejména díky zvýšené rychlosti v městské části běhu, ale okolo 6 minut na kilometr, jsem se pohyboval celou dobu a dřívější přiblížení požadovanému tempu bránili terénní nepříjemnosti.

Čas pracovat a trpět

26. ledna 2017 v 16:55
Uplynul měsíc relativně volného tréninku, přítelkyně Baruška odjela do Irska a je potřeba začít zase dřít. Co si budeme povídat Ironmen je již za 5 měsíců. Takže zpátky do práce. Dvakrát týdně mě čeká posilovna a dvakrát týdně bazén. O víkendu určitě dlouhé běžecké výlety a snad brzo kolo.
Popravdě jsem strašně natěšený na přechodové tréninky kolo-bhě a plavání-kolo, ale zatím si moc netroufám na kolo. Nohy zatím drtím v posilovně a pak nasednu na silničku a budu trhat asfalt. Pořád se odhodlávám zapojit aktivity jako schody, výskoky, sjezdovku ve Wilsonáku, běh s padákem, ale asi na to ten není pravá chvíle. Potřebuji zase nohám připomenout vytrvalostí věci, během února zesílit na vytrvalosti a ve fitku a pak začnu asi pilovat dynamickou sílu a snad to kolo.
V bazéně se mají věci následovně: jednou jsem dole jednou nahoře. A to nemluvím jen o periodické potápění se během plavání prsařskou technikou. O minulé víkendu jsem překvapil sám sebe a zlepšil se cca o minutu na 500m na 13:20 a začal pomalu spřádat plány na pokoření 12 minut. Jenže auvajs. Dnes ráno se mi sice pocitově plavala dobře a při koukání pod hladinou na ostatní mi i přišlo, že skoro nejvíc se snažím vydržet v natažené pozici, ale časově jsem na 500m zase klesl na cca 14:20. Ale sám pro sebe to svádím na to, že nejsem zvyklý se hýbat ráno a navíc, jsem si test dal až po odplavání 1500m a už jsem nebyl úplně čerstvoučkej :-D.
Tento víkend se vypravím po dlouhé době běžecky někam dál. Uvidím, kam mě vítr za vane. Každopádně na příští víkend je program téměř jasný, budu nabírat objem v rámci Malohanácké stovky, tudíž závodu na cca 110km.
Ještě se vrátím k běhu, běhá se mi teď dost těžko, po zařazení posilováni nohou, mě pálí stehna při běhu jedna radost. Teda běhalo se mi těžko. V úterý jsem nasadil k pro mě neskutečnému tempu a zaběhl 14km s průměrkou 4:35 na kilometr. Následoval dalších cca 9 km, na kterých už jsem zpomalil. Ke konci mě hnal spěch k sociálním médiím za moji Baruškou.

Právě začíná období pracovně nazvané "Únor bílý, nohy sílí", tak držte pěsti.

1. závod v v roce 2017

19. ledna 2017 v 12:34
Stejně jako loni jsem si jako první závod sezony vybral domácí závod ve Štěpánově. V tomto závodě mi ani tak nejde o nějaké testování si formy. Vím, že se ve Štěpánově neschází nějaká velká konkurence, ale když jednou za rok závod v rodné obci, tak by se tam člověk asi měl přijet ukázat. I když ukázat fanoušků kolem trati moc nebylo a kdybych to nenapsal na Facebook, tak asi nikdo ze Štěpánova neví,že se tam závod běžel a že jsem ho vyhrál :-D Hlavní fanynku jsem si musel přivést z Brna a zbytek fanoušku podél trati tvořila moje máma a synovec Filípek táhnoucí sáně a uívající si sněhové nadílky. Výsledek už jsem tedy prozradil. vyhrál jsem a to s náskokem cca minuty na cca 7kilometrové trati. Vítězství bez famfár a nějakého super pocitu. Čas o téměř minutu pomalejší než loni, ale to asi vůbec nejde porovnávat, tehdy jsem se s letos druhým a lonským vítězem celý závod přetahoval a bojovali jsme spolu. Letos to bylo hladké vítězství a nic mě netlačilo hnát se někam. Celou dobu se mi běželo pěkně a napohodu. Každopádně závodní účet roku 2017 byl zahájen vítězství na domácí půdě a to se počítá.

Celkově vzato pořád jsem v odpočinkové fázi, která skončí za nějaké tři dny a pak začnou zvěrstva. Z uplynulého týdne ještě určitě stojí za zaznamenání delší běh na 25 km zasněženou krajinou. Moc si sníh užívám. Běh jako takový byl jeden z nejutrápenějších, co jsem za poslední měsíce zažil...už v prvním kopci jsem chtěl reklamovat své nohy a požádat o jiné, ale nakonec si to nějak sedlo, přecejenom jsem zevšeho nejvíc vytrvalec a překonávat bolest je můj koníček.

V uplynulých dnech jsem se rozhodl,že se na přelomu ledna a února účastním závodu Malohanácká stovka, abych trochu nahnal kilometry a dal si do těla. Tak jsem zvědavý jak si poradím po nějakých 20 měsících opět na takhle dlouhé ultra trati, posledně z toho bylo vítězství na Brněnský vokruh vokolo Štatlu. S něčím podobným se teď počítat nedá ,ale uvidíme,kdo dorazí.

Posilovna

11. ledna 2017 v 13:55
Začal nový rok a s ním začala nová fáze přípravy. Hned 1.1 2017 jsem pojal pod heslem "jako na nový rok, tak po celý rok". Zaběhl jsem si v hodně velkém mrazu cca 10km, ujel na silničce okolo 20km a něco málo jsem uplaval na bazéně. počasí bylo každopádně mrazivé a na kole jsem chtěl původně vydržet déle, ale zima nedovolila. Prsty celé prokřehlé, obličej namrzlý, ale stálo to za to si udělat den pod tímto heslem.

Dalším krokem v přípravě je posílení stehenní svalů, abych je neměl jako háky do betonu a mohl s nimi pořádně roztočit silničku. Takže hned 2.1 jsem zavítal do posilovny a dal stehnům pořádně zabrat. A podařilo se, dva následující dny byl problém si dřepnout, zvednout se ze sedu a podobně. Od té chvíle, už jsem absolvoval další dva tréninky v posilovně a postupně navyšuji váhy a snižuji bolest v další dny. Cvičím dřepy na stroji (současné cvičební maximum pro 10 opakování je 130kg), předkopávání a dorazím se výpady přes celou posilovnu.

Běhám v těchto dnech a týdnech trochu méně a chystám se na začátek pořádných galejí, které začnou asi 21.1 po odjezdu přítelkyně Barušky do Severního Irska na Erasmus. Abych běhat úplně nezapomněl, tak jsem si v sobotu naložil 46 kilometříků na kopcích na sever od Brna. Zaběhl jsem si k Novému Hradu u Adamova,kde tedy bohužel bylo zavřeno, ale krásně bylo třeba u Máchova památníku, kde to byla romantika jedna báseň.