Červenec 2017

Moraviamen

6. července 2017 v 18:01
Nadešel víkend pravdy. V pátke dopoledne jsem nabalil jsem všemožné varianty oblečení (pro jistotu i neopren), spoustu chemické stravy v podobě gelů nutrend, nasadil krosnu na záda a vyrazil na kole na brněnské nádraží, kde jsem se setkal s milovanou podporou Baruškou a vyrazili jsme do Otrokovic.

Po příjezdu do Otrkovic jsem se ubytovali a já se odprezentoval a vyslechl si rozpravu o závodě. Samozřejmě jsem lehce zahřál tělo. Protažení den před závodem se skládalo z cca desetinových distancí, které mě čekají na závodě. Asi 15 minutek jsem plaval a naplaval tím pádem okolo 500metrů, následně jsem se proběhl ve stínu okolo olšovce a uběhl cca 3km a nakonec jsem ujel za 40minut cca 15km. Ze všeho jsem měl dobrý pocit a poslední spánek před dnem D mohl nastat,

Vstával jsem krátce po páté hodině sbalil si vše potřebné a vypravil jsem se uložit si věci do depa, které bylo naštěstí vzádlené jen cca 500metrů. Baruška ještě dostala něoc přes hodinku spánku s tím, že se uvidíme na startu, pro jistotu mi hned popřála hodně štěstí. Těsně před závodem už jsem nezahřívla tělo na kole, uběhl jsem ais jen 500 metrů a udělal pár temp ve vodě. Kvůli vysoké tepoltě vody bylo rozhodnuto, že se nesmí používat neopreny, což mě asi spíše pomohlo, ale o tom za chvíli. Na startu jsem se na poslední chvíli našel s Baruškou a šel jsem si stoupnout do zadní části startovního pole. To už byl start cca za dvě minutky.

A už to začalo. 300 závodníků se dává do pohyby a začíná těžká šichta, na začátke 3,8km plavání. Rychlí plavci a závodníci s ambicemi se ženou dopředu. Já se snažím uniknout strkanicím a soubojům ve vodě a začínám ze zadu a pomalu. Jako prsař a to ještě ne příliš dobrý nemám kam spěchat a počítám s tím, že polezu v vody mezi posledními a cíl je stlačit čas pod dvě hodiny. Od začátku se mi plave celkem dobře, i když bojky se zdají šíleně daleko a to mě to čeká třikrát. Snažím se pokud to jde plavat několik decimetrů za nohami plavce předemnou a využít vzduchové kapsy. Postupně zjištuji, že se kolem mě pohybuje spousta lidí plavající kraulem a že Ti co kolme mě vystartovali mi nikam moc neutíkají, to je první pozitivní zjištění. Když je příležitost, tak se po pár set metrech otáčím dozadu a vidím, že je odhadem několik desítek plavců ještě za mnou a to je druhé pozitivní zjištění plavecké části. Získávám klid, plavu si svoje. Většinu doby plavu jedno tempo na jeden nádech a jen občas se snažím o dynamičtější pojetí nebo o zrychlení tím, že plavu dvě tempa na jeden nádech. Na konci prvníhco kola zjišťuji, že jme n astartu nezapl stopky, na čas jako tkaový mě nenapadne se podívat a tak nevím jak dlouho jem plaval první kolo, jestli jsem to stlačil pod vysněných 40 minut. Stopky zapínám a jdu do druhého kola. Jedne ze soupeřů, který se kolem mě motal na konci prvního kola mi ted trochu uplaval a já pod dojmem, že jsem možná zpomalil plavu delší doby souvisle dvě tempa n ajeden nádech, čímž zrychluji a soupeře doháním a mám pocit, že i předháním. Pořád se mi plave dobře, necítím se unavený, křeče mě neberou, nepředplavávají mě další a další závodníci, držím odstup od plavců kolem sebe. Říkám si "vypadá to dobře, uvidím co čas druhéh okola napoví o mé rychlosti." Vylézám z vody na konci druhého kola, kouknu na hodinky a ten pohled mi vleje do krve novou energii. Zaplaval jsem druhé kolo za 30 minut, to je paráda. Vše probíhá nadále dobře, snažím se využívat plavců před sebou a co nejvíc šetřit síly, ale přitom držet tempo. Konec plavecké části. Rychlý pohled na hodinky...fantazie....i třetí okruh za 30 minut a celkově 90 minut. Paráda nejenom, že jsem zaplaval o dost rychleji, než jsem předpokládal a mám náskok 30 minut na svůj rozpis na vysněný celkový čas pod 12 hodin, ae navíc jsem plaval pořád stejným tempem. A ted hurá do 1. depa, převléct se a hupsnout na kolo.

Euforie a dobrý pocit z plavecké části se ještě znásobil, když jsem po závodě zjistil, že jsem měl 188. nejrychlejší čas ze 300. já který jsem čekal, že polezu z vody mezi posledními a můj hlavní cíl bylo nevylést moc dluho p opředposledním.

V depu trávím v porovnání s ostatními dost času, cca 4.5 minuty, ale to mě na dlouhém triatlonu netrápí. Konečně sedám na kolo a jedu. Čekají mě 4 okruhy po 45km. Můj vysněný čas byl 6 hodin a tedy prměrka 30km/h. Vyrazil jsem svěže a zdálo se mi jako by ani nefoukal vítr. V obou hlavních směrech jízdy se mi dařilo jet místy i přes 35km/h a předjel jsem několik lidí. Při přvním průjezdu depem se nám krásně podařila předávka a Baruška osvědčila šikovnost při předávání bidonů. Přišel správný čas na první energetický gel. Při manipulaci s ním jsem dostal malou křeč do paže, ale nic zásadního. V zápetí jsem poprvé dojel na nejprudší kopec trasy a hned na poprvé to bylo náročné, ale při druhémm třetím a hlavně čtvrtém průjezdu přišli ty srprávné muka a pořádné podřazení. První okruh jsem zajel za hodinu a 23 minut tedy o 7 minut rychleji, než bylo podle plánu potřeba. Průměrná rychlost mírně pod 34km/h. Při průjezdu občerstvovačkou jsem na Barušku houkl,že při dalším průjezdu budu chtít gel. Další kolo jsem už mírně zpomalil a zajel ho za hodinu a půl. Baruška mi zvládl za jízdy předat současně gel i láhev s vodou. Postupně mě soupeři spíše předjížděli a já zpomaloval a víc a víc trpěl. Postupně jsem měl n atrati oblíbená a nenáviděná místa. Nejhorší byl třetí okruh, když už bylo sil méně a méně, ale ještě pořád mě čekala dlouhá dřina. Nakonec mi kolo trvalo cca 6:15 minut a trochu jsem zůstal za svým snem, ale nutno říct, že čím víc se závod blížil, tím víc jsem tušil, že to celé průměrkou třicet nemůžu zajet a tak průměrná rychlost cca 29km/h a čas lehce přes 6 hodin je pro mě úspěch. I když při pohledu do výsledků je jasné, že nejvíc jsem na ostatní soupeře ztratil právě na kole, můj až 223 nejrychlejší čas není nic ke chlubení. Utěšovat se můžu snad jen cenou a kvalitou mého kola :-D.

Ještě před během jsem se pokusil co nejvíce občertvit a vydal jsem se na maratonskou trať. Ze začátku se mi běželo skvěle a běžel jsem tempem okolo 5 minut na kilometr, tedy řádově o 40 sekudn rychleji než jsem měl v plánu a předbíhal jsem desítky soupeřů. Začátek zbztečně rychlý, ale neřekl bych, že to mělo zásadní vliv na pozdější přecházení do chůze. Ten problém nastal hlavně v hlavě a pak trochu v žaludku. Nohy mě nebolely běželo se mi dobře. Tohle skvělé tempo a souvislý běh mi vzdrželo do cca 7. kilometru. Následně mě začali zbrždovat občerstvovačky a já začal až příliš počítat na co mi to bude stačit a jak rychle bzch musel běžet, abych se vlezl pod 12 hodin. Čím dál častěji jsem přecházel do chůze. Když jsem běžel,tak jsem pořád běžel dobrým tempem, ale tak nějak jsem na konstatní běh už neměl energii. Až v noci po závodě jsem si uvědomil, jakou začátečnickou chybu jsem udělal, když jsem se rozhodl s iuž během běhu nebrát gel, protože jsem se už cítil přeslazený a měl jsem pocit, že mi neudělá dobře. Patrně právě nedostatek sacharidů způsobil, že jsem byl jako by bez štávy.

Přestože moje průměrné tempo opadlo stále jsem některé soupeře předbíhal a nikdo nepředběhl mě. Víc a víc jsem propočítával na co mi bude stačit jaké tempo a v halvě jsem se uspokojil s časem okolo 12,5 hodiny. Další veká chyba. Nějakých 5 kilometrů před cílem jsem zjistil, že kdybych jen o trochu více bojoval, tak jsem se pod 12 hodin mohl dostat, ale ted už opravdu nebyl čas to napravit. Před doběhnutím do areálu depa a cíle,jsem ještě naposledy přešel na chvíli do chůze, abych měl sílu a energii poslední úsek běžet. V poslední občerstvovací stanici jsem se ještě vydatně napil, protože žízen a suco v krku byl v poslední pasáži asi můj největší problém. A už jsem běžel do cíle. V závěrečné rovince jsem tradičně nasadil pozu letadlo a hladce jsem přistalá v cíli. Běžecký čas 4 hodinz a deset minut a 64 nejlrychlejší čas ze všech. Celkový čas 12 hoidn a sedm minut stačil na 142 místo ze 300 závodníků. Za cílem jsem se posadil a čekal až si mě Baruška najde, což se ji pár minut nedařilo, ale nakonec jsme se shledali. Byla úžasná, já si sbalil věci v depu a ona mi koupila kofolku.

Celkové dojmy a hodnocení. Trochu mě zlobí, že jsem se nedostal pod těch 12 hodin, na druhou stranu čím více se závod blížil tím méně jsem věřil, že se k tomu času můžu přiblížit a výsledný čas je na poprvé super. Spokojený jsem hlavně s plaváním, nevětší rezervy časové jsou rozhodně schované na kole. Běh mohl být lepší, ale tam bzl problém halvně v hlavě a v nezkušeném vzpuštění sacharidů. Pravděpodobně to nebyl poslendí ironmen, na který jsem se přihlásil, ted je potřeba vše v klidu vyhodnotit odpočinout a pomalu začít ladit plán na další měsíce.