Září 2017

Před závodem

30. září 2017 v 8:32
Je sobota ráno, za 30 minut běžím na vlak a jedu do Olomouce na závod Běh kolem Moravy...tuším, že má 10km. Budu taktak stíhat registraci, tak snad to dobře dopadne. A co od závodu čekám? Můj poslední běžecký závod byla v únoru Malohanácká stovka, takže před nějakými 7 měsíci. Takže uvidíme, před Ironmenem jsem mě, formu dobrou, ted je spíáš hrozná. Chtlě bych běžet pod 40 minut a nastavím na tento čas počáteční tempo....tedy pokusím se pokud mě nestrhne závodění. Uvidíme, dám vědět.

Úprk za Nunískem

30. září 2017 v 8:29
Je úterý. Je 15:00. Je konec mé pracovní doby. Jako každý den vybíhám. Dnes je čas na středně dlouhý běh okolo 20km. Vybral jsem si pro něj tentokrát trasu jehož zajímavá část začíná trailem nad Svratkou (musím ho nějak pracovně pojmenovat). Jsou to krásné cestičky vedoucí přes červený a čertuv kopec a kopírující trasu závodu, který se tady běhá. Prudké výběhy střídají rychlé technické klesání. Celý úsek má necelé tři kilometry, ale je tam schované spousta zábavy. Na jeho konci mi začíná dlouhé stoupání přes Masarykuv háj k hotelu Myslivna a od ní dál na Kamenný Vrch a do Kohoutovic. Byla to pořádná dřin, stoupán mělo sice jen 2km cca, ale mě připadlo nekonečně dlouhé. Konečně jsem v Kohoutovicích. Do teď šlo o pro mě známá místa, ale teď jsem se rozhodl udělat takovou smyčku v lese na severní části Kohoutovic a bylo to božíííí. Sice nahoru a zase dolů a dost zprudka, ale parádní technická přírodní pasáž. Dostávám se ke Kouhotovické Bábě asi nejvyššímu bodu trasy. Do teď jsem se nikam nehnal a soustředil se na pocit….chtěl jsem neustále mít pocit, že běžím v pohodě, že kdybych chtěl, tak můžu zrychlit. Z tohoto cíle a náročných stoupání vyplynula průměrné tempo cca 6:30 na km.
Ale to se mělo změnit, koukl jsem na hodinky a zjistil jsem, že kdybych do toho kopl, tak bych mohl stihnout přítelkyni Barču pozdravit, obejmout a snad i políbit mezi tím co skončí v práci a před tím než ji vyzvednou rodiče. Mělo to háček…nemám formu. Ale tak chuť na polibek a sevřít její něžnou packu ve své ruce byla silnější a šlo se na to. Následujících 6km jsem na mé poměry letěl s průměrným tempem okolo 4:30 na kilometr a celkovou průměrku jsem, tak stlačil an cca 5:40 na kilometr. Cíl se podařil a strávili jsme spolu krásných deset minut…dokonce i tu pusu jsem dostal :-D

Běh přes řeky a skály

25. září 2017 v 20:46
Je neděle 6:30 ráno a mě zvoní budíček…na tohle už musí být člověk opravdu nemocný a nebo zamilovaný. V mém případě zamilovaný. Do běhu a do mé Barušky. Dnes jedu vlakem do Kralic nad Oslavou a mám naplánovaných 39km, takže láska k běhu mě žene z postele, ale nejen ta. Teoreticky by nevadilo vyběhnout, třeba o dvě hodiny později, času na době by bylo dost. Jenže já ještě potřebuji mít večer čas na randíčko. Takže i láska k milované ženě mě žene z postele.
Je 8:30 a já vybíhám z Kralic. První úsek běhu (cca 15km). Vede údolím říčky Chvojnice a nutno říct, že je to krásné údolí, dostatečně divoké na to, abych si ho užil, a abych tam za celou dobu nepotkal ani živáčka….za to jsem potkal srnku…naštěstí ne čelně :-D. Musím říct, že mě říčka dost potrápila. Dost často jsem se musel dostávat přes její cca 3m široké koryto a občas se mi podařilo šikovně stoupnout na kluzký kámen a ponořit celou botu do vody. Vtipné bylo, když jsem v pozici na všech čtyřech přelézal přes řeku po kluzkém kmenu. Dostavoval se mi ten krásný nepopsatelný stav flow, asi to nebyl čistě běžecký flow, ale spíš takový dobrodružný, objevitelský, přírodní. Díky tomuto stavu jsem občas přeběhl nějakou odbočku, ale nikdy ne o moc.

Na konci údolí u Senohradského Mlýna, mě čekala další výzva, vysoko nade mnou a navíc za skalnatým hřbetem se skrývaly zbytky hradu Levnov. Co myslíte. Ano vydal jsem se do prudkého koce….vstříc několikakilometrovému prodloužení plánované trasy. A stálo to za to, skalnatý hřeben byl nachystaný ,tak akorát….byl dostatečně obtížný a musel jsem často zapojit i ruce při překonávání obtížných pasáži, ale zase to nebylo nic zásadně nebezpečného. Možná použití silných slov "Cítil jsem, že žiji" je trochu nadnesené, ale bylo to opravdu parádní a na konci jsem byl za námahu odměněný krásným výhledem a syrovátkovým nápojem od Madety :-D. Pokračoval jsem směrem dolů zpět do údolí řeky Oslavy jejímž přítokem je Chvojnice. Brzo mě čekal další výstup a pak ještě několikrát dokola. V posledním třetině už mě nohy dost bolely, ale s tím se tak nějak počítá a je to i při tréninku potřeba. Nakonec jsem úspěšně doběhl do Střelic u Brna, kde jsem sedl na vlak a jel za svou milovanou.

Jedeme dál

25. září 2017 v 20:15
Hodně dlouho jsem nic nenapsal. Ne, že by se nic nedělo. Událo se toho celkem dost v mé hlavě i v mých nohách. Tento článek bude spíše o té hlavě. Když jsem absolvoval ironmena přemýšlel jsem, co dál, jestli u něj zůstat a pokusit se nějak pořádně zlepšit svůj čas a nebo jestli zase trochu otočit kormidlo mého sportování. Zpočátku to vypadalo, že se budu věnovat dál triatlonu a pokusím se stlačit čas pod deset hodin. Ale pak se postupně událo několik věcí, které mě přesvědčili, že minimálně v nacházejících měsících to bude trochu jinak. Začalo to mírnou havárkou na silničním kole, po které jsem neměl ani odřeninu, ale kolo se stalo na nějakou dobu nepojízdným a já tak nějak měl o důvod víc nevěnovat se cyklistickému tréninku. Pak jsem jednoho deštivého dne zamířil na plavecký bazén a zjistil, že pokud nemám úplně očividnou motivaci, tak mě baví plavat, tak 20 minut. Je pravda, že jak jsem se naučil aspoň trochu plavat, že jsem si začal pohyb ve vodě užívat, ale je to vždy otázka maximálně několik desítek minut. Ano motivace by mě do bazénu hnala, ale mám zapotřebí dělat něco, jen když mě k tomu nutí závodní motivace…asi ne, na to je život příliš krátký. A asi poslední věc, které rozhodla, byl jsem si zaběhat v Jesenících a bylo to skvělé , v poslední době mě teď někdy nebaví běhání dokola po stejných lokacích, ale jak se dostanu někam do přírody, kde to až tak neznám a je tam krásně, tak jsem ve svém živlu.
Vlastně ještě tady je takový jeden důvod mající dvě související myšlenkové proudy. Přiznávám jsem egoista a chci se na závodech umísťovat v popředí, aspoň v některých, což by se mi v dlouhém triatlonu nikdy nepovedlo. A rád zjišťuji na co mám a na co ne. Ano to by mi poskytla i snaha o zlepšení v triatlonu, ale takový cíl zjistit kolik uběhnu za 24 hodin nebo jestli jsem schopný uběhnout 100mil nebo dokonce 200km to zní momentálně jako větší výzva.
Takže k čemu jsem dospěl. Budu se soustředit na běh. Hlavním cílem jsou horské kopcovité závody a horské běhy pro zábavu a pak ultra závody a snaha konečně zjistit, jak na tom jsem v porovnání s běžci běhajícími československý pohár. Zatím jsem běžel podobné závody dva a oba vyhrál, tak chci konečně najít přemožitele. :-D Prostředkem k získání výkonnosti bude větší množství absolvovaných závodů všech možných délek.
A to se dostávám k poslednímu odstavci….k výkonnosti. Po ironmenovi jsem s vyjímkou 14 dní na dovolené s přítelkyni pravidelně běhal, ale přesto šla výkonnost, rychlost, síla, vytrvalost dost dolů, takže je potřeba zabrat, první závod bych chtěl totiž absolvovat asi už za 14 dní necelých a nechtěl bych to odběhnout na chvostu.

P.S v brzké době…v nejbližších dnech, možná i hodinách se snad objeví několik krátkých článků o pár zajímavých bězích v letním období,