Běh přes řeky a skály

25. září 2017 v 20:46
Je neděle 6:30 ráno a mě zvoní budíček…na tohle už musí být člověk opravdu nemocný a nebo zamilovaný. V mém případě zamilovaný. Do běhu a do mé Barušky. Dnes jedu vlakem do Kralic nad Oslavou a mám naplánovaných 39km, takže láska k běhu mě žene z postele, ale nejen ta. Teoreticky by nevadilo vyběhnout, třeba o dvě hodiny později, času na době by bylo dost. Jenže já ještě potřebuji mít večer čas na randíčko. Takže i láska k milované ženě mě žene z postele.
Je 8:30 a já vybíhám z Kralic. První úsek běhu (cca 15km). Vede údolím říčky Chvojnice a nutno říct, že je to krásné údolí, dostatečně divoké na to, abych si ho užil, a abych tam za celou dobu nepotkal ani živáčka….za to jsem potkal srnku…naštěstí ne čelně :-D. Musím říct, že mě říčka dost potrápila. Dost často jsem se musel dostávat přes její cca 3m široké koryto a občas se mi podařilo šikovně stoupnout na kluzký kámen a ponořit celou botu do vody. Vtipné bylo, když jsem v pozici na všech čtyřech přelézal přes řeku po kluzkém kmenu. Dostavoval se mi ten krásný nepopsatelný stav flow, asi to nebyl čistě běžecký flow, ale spíš takový dobrodružný, objevitelský, přírodní. Díky tomuto stavu jsem občas přeběhl nějakou odbočku, ale nikdy ne o moc.

Na konci údolí u Senohradského Mlýna, mě čekala další výzva, vysoko nade mnou a navíc za skalnatým hřbetem se skrývaly zbytky hradu Levnov. Co myslíte. Ano vydal jsem se do prudkého koce….vstříc několikakilometrovému prodloužení plánované trasy. A stálo to za to, skalnatý hřeben byl nachystaný ,tak akorát….byl dostatečně obtížný a musel jsem často zapojit i ruce při překonávání obtížných pasáži, ale zase to nebylo nic zásadně nebezpečného. Možná použití silných slov "Cítil jsem, že žiji" je trochu nadnesené, ale bylo to opravdu parádní a na konci jsem byl za námahu odměněný krásným výhledem a syrovátkovým nápojem od Madety :-D. Pokračoval jsem směrem dolů zpět do údolí řeky Oslavy jejímž přítokem je Chvojnice. Brzo mě čekal další výstup a pak ještě několikrát dokola. V posledním třetině už mě nohy dost bolely, ale s tím se tak nějak počítá a je to i při tréninku potřeba. Nakonec jsem úspěšně doběhl do Střelic u Brna, kde jsem sedl na vlak a jel za svou milovanou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama