Jeseníky

4. října 2017 v 20:55
Zase jsem si jednou řekl, že mám v týdnu málo vstávání do práce a nařídil si budíček na 6 ráno i v sobotu a vyrazil jsem vlakem do Kout nad Desnou, brány do Nejvyšších partií Jeseníků. Předpověď počasí byla slibná, ale ze začátku dne to v realitě vypadalo trochu jinak. Celkem zima, mlha, mizerná viditelnost. Nicméně co naplat už jsem tady, tak běžím. Na začátek mě čeká setrvalé stoupání z 520m.n.m až do 1375 na vrchol Vozka, na kterém jsem ještě nikdy nebyl, stoupání vede ze začátku po zpevněné cestě není příliš prudké, to se po pár kilometrech změní a vbíhám do opravdového trailu a sklon se výrazně zvětšuje. Dostávám se přes 100 m.n.m a stoupám výše a výše, počasí je pořád mizerné a mlha by se dala krájet. Div nenarazím do skaliska na Vozce. Jsem tady poprvé, je tady krásně a díky mlze, tak nějak tajemně. Nic nevidím, ale nevadí….jsem optimistický a věřím, že nějaký ten pohled do dáli si dnes ještě užiju. Pokračuji dál přes Vřesovou studánku a Červenou horu na Červenohorské sedlo a počasí se postupně zlepšuje. Už vidím v dáli Praděd, který už budu mít na očích skoro celý zbytek dne. Běžím po hřebenovce ze sedla přes Výrovku či Švýcárnu na Praděd. Po cestě vzpomínám na horské maratony, které jsem tady absolvoval. Příští rok v srpnu se tady nejspíš ukáži znovu a pokusím se vylepšit si osobní rekord. Zastavuji na Švýcárně a po krátkém přemítání, co si dám k jídlu, si pochutnávám na borůvkových knedlících. Pokračuji směrem na Praděd. V kontrastu s první částí dne je tady najednou lidí jako na Václaváku. Njn autobusem nahoru na Ovčárnu a pak už si těch cca 5km lidé dojdou. Prvních téměř 10km z Kout na Vozku pro mě bylo nových a neznámých a většinou to byla moc pěkná trasa. Hřebenovku Jesenickou znám naopak důvěrně. Teď přišel opět čas pro novinky a jak jsem doufal, tak na zajímavé novinky. Po asfaltové vyběhnutí a seběhnutí Pradědu jsem nepokračoval dál po cestě s proudem lidí po asfaltu na Ovčárnu, ale na rozcestí s trasou na Švýcárnu jsem zahnul na lesní pěšinu směrem Obří důl. Podle internetu divoký a krásný kaňon, které mě mělo dovést asi o 700 metrů níže k Dolní nádrž vodní elektrárny Dlouhé stráně. Internet nelhal. Běh byl zábavný a příroda krásná. Klesání mě dovedlo až k dolní nádrži a teď přede mnou stál poslední těžký úkol dne…..cca 500 výškových metrů k horní nádrži elektrárny. Cesta to po cca 35km v nohách už byla náročná a zdlouhavá navíc po nudném asfaltu. Ale nahoře to stálo za to…joooo jsem poprvé na horní nádrži. A ted honem rychle dolů do Kout, abych stíhal vlak a nečekal hodinu na další. Vyšlo to tak akorát, na nádraží jsem čekal asi 5 minut. Bohužel hospoda u nádraží, na kterou jsem spoléhal byla zavřená a nestačil jsem už doplnit cukry pomocí kofoly, no co se dá dělat. Cesta dolů od nádrže byla zpestřená tím, že jsem běžel přes sjezdovku a sjezdařské trasy po bikery a musel si dávat pozor na srážku s šíleným bikerem :-D

Shrnutí je asi následující. Byla to velká dřina, nějakých 45km v horách mi dalo zabrat. Forma utekla během léta někam daleko a já ji teď musím pomalu dohánět. Nicméně užil jsem si to parádně. Hory a příroda, jen lehký běžecký batoh to je moje…to je moje území. Sice forma není, ale i tak se při běhu cítím silný……
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama