Leden 2018

Silvestr

1. ledna 2018 v 17:21
Přišel poslední den v roce 2017 a tedy i můj poslední běh v roce. Už za necelý měsíc budu pořád dokola vybíhat na Lysou Horu v rámci závodu LH24 a hlavním protivníkem bude kromě kopce i počasí. Tak kde potrénovat lépe než na Silvestra v jeseníkách. Když mám vybíhat na královnu a nejvyšší hru beskyd, tak hold vyběhnu na nejvyšší horu celé Moravy na Praděd.

Start jsem měl v Koutech nad Desnou a po prvních rovnějších cca 2km jsem hned začal stoupat a sněhu kolem mě bylo postupně víc a víc. Vrátil jsem se opět po dlouhé době na místo činu, kde jsem před x lety jezdíval na běžkách. Také tehdy jsem se většinou trápívali a nejezdili nahoru na hřeben busem,ale startovali pěkně od spodu. Já tentokrát běžel po zelené turistické značce, která mě vedla sice kratší, ale za to strmější cestou na hřeben, než kdybych běžel po cyklo běžkařské trase.

První cca 6km tedy bylo hodně pomalých a zamralo mi včetně focení téměř hodinu, ale to už jsem byl nahoře na Petrovce na hřebenové trase z Červenohorského sedla na Praděd a mě jsem téměř 500 výškových metrů v nohách. Ještě pořád mě sice čekalo 500 výškových metrů, ale od té chvíle už jsem běžel svižnějí a šlo to po přeci jen rovinatější trase lépe. Sněhu bylo celkem dost, ale byl pěkně uježdění, takže se běželo velmi dobře....v rámci možností. Jen jsem trochu nechápal, proč všichni ti lidé mají na nohách ty prkýnka a hůlky v ruce, když se stejně pohybuji do kopce notně pomaleji než já...asi byli pomalejší právě kvůli té zátěži navíc.

Původně jsem si chtěl dát jídlo na chatě Švýcárna, ale ěl jsem v té době za sebou jen něco přes 10km a to bylo příliš malé procento z plánovaných cca 43km. Takže jsem pokračoval rovnou na Praděd. V blízkosti vrcholu Pradědu se pěkěn rozfučelo a také s o hodně zvětšial četnost návštěvníků hor, bylo to tam jako na václaváku. To už jsem, ale doběhl na vrchol, udělal jsem první pokus o natočení vzkazu pro moji princeznu, že ji miluji a přeji ji vše nej v roce 2018 a pak jse volal sestře, které mě v teple domova chtěla vidět an webkameře...asi 5 minut jsem zběsile pobíhal a mával v okolí sochy praděda a pak jsem zjistil po návratu, že jsem byl prtavý jako hrášek a téměř nic nebylo na webce vidět.

A ted hurá kousek dolů k Ovčárně, z kopce to šlo dobře, jen jsem musel kličkovat mezi davy lidí a chvílemi mezi sjezdaři,když jsem běžel napříš sjezdovkou. A u Ovčárny přišla prudká doprava a havně do prudkého kopce směrem na Petrovy Kameny. Ze začátku byl hodně problém se zorientovat kudy je potřeba na vrchol jít,kudy vede značka. Nakonec jsem si práci ulehčil, když jsem z mapy poznal, že na vrchol vede sjezdovka a šel po jejim kraji na vrchol. Na vrcholu mě čekala taková ta bílá tma. Neviděl jsem téměř jiného než bílý sníh a mlhu a těžko se hledma správný směr. Nakonec jsem přecejenom objevil dřevěné tyčky sloužící k vytyčení směru trasy v zimním období, kdy se nedá moc orientovat podle značek. A začala dlouhá, mrazivá osamocená cesta po hřebenu směrem ke Ztraceným Kamenům, od kterých se pak už klesá dolu k motorestu Skřítek. Opět místo činu, během po tomto úseku hřebene končí oblíbený závod Yesenický maraton, kterým to před několika lety vlastně celeé začalo (po trase závodu jsem běžel již od švýcárny.) Cesta po hřebenu byla fakt mrazivá a já si pořád jen opakoval, že nesmím zastavit :-D. Občas jsem se propadl nohou až téměř po pas do sněhu a byl jsme dost mokrý, ale naštěstí většinou byl sníh pevný.

Pak konečně přišel seběh na skřítek, v restauraci a čaj a česnečka a potom neúspěšné stíhání vlaku v šumperku, když jsem posledních 17Km z skřítku do šumperku bojoval s časem a nakonec mi vlask asi o 5 minut ujel a já si tedy šel před odjezdem dalšího koupit vaječný konak na oslavu konce roku.

Tak to byl můj poslední běh v roce 2017. Přeji všem úspěšný rok 2018 se spoustou nádherných kilometrů a dechberoucích okamžiků, at už je přinese běh, příroda samotná nebo třeba naši milovaní

Přessilvestrovksý běh

1. ledna 2018 v 16:57

Sice se říká jak na nový rok, tak po celý rok. Ale já jsem se rozhodl to trochu přehodit a uzavřít končící rok stylově během, tedy dvěma dny běhu. Pro začátek jsem 30.11 jel vlakem do Šumperka. Rychle jsem proletěl ulicemi města a vydal jsem se na rozhlednu Háj týčící se nad městem. No povím vám, rovina vypadá jinak. Záhy jsem musel vysléct horní vrstvu oblečení a slušně jsem se zadýchal. Ale po boji s prudkými stoupáními jsem se nakonec k rozhledně dostal, nutno říct, že k zavřené rozhledně. No nevadí, běží se dál tentokrát z prudkého kopce k lesnímu kostelíku Božího těla. Koleno, které poslední týdny trochu zlobilo, drží, což je hlavní pozitivní zpráva. Postupně zklesám dolů do Bludova a chvíli běžím po rovině. Než se rozhodnu seběhnout z vytyčené trasy a běžím přes les a kopec. Vymotám se z lesa a narazím na elektrický ohradník a na ohradu s hovězím dobytkem, nedá se nic dělat, jinudy to nejde a vracet se nebudu. Rozhlížím se kontroluji jestli ke mně nějaká zvěř neběží a nakonec se ocitám v bezpečí ve vesnici Brníčko. Tady mě čeká další zkouška ohněm a stoupání k místní zřícenině. Mám už v nohách 20 kilometříků a chci být honem rychle doma. ale než se dočkám ještě mě čeká cca 17km a jedno 3 km dlouhé stoupání, ke konci už naštěstí hlavně klesám a těším se na občerstvení v teple svého útočíště a kam zítra na Silvestra, cíl zní jasně...Praděd, snad se zadaří.