Brdská stezka

17. dubna 2018 v 18:14
Dva dny po návratu z Thajska, 14 denním flákání přichází třetí ultra roku (LH24, Malohanácká stovka). Na startu mám podobný plán jako vždy, neútočit, ale přitom se držet čela a doufat, že vydrží tělo co nejdéle. Během této "stovky" se spousta věcí pokazila, téměř vše, co se pokzit mohlo, ale pěkně postupně. Od začátku to nebylo kdovíjaké tempo, rozhodně pomalejší než Malohanácká. Krátce po startu se dostávám do tříčlenné skupinky na čele. Hned na začátku přišel první problém, keré zapříčinil další problémy. Bohužel jsem nejslabší z trojice v sebězích (i vinou špatně svítící čelovky) a po nějakých 10km mi dvojice mizí a já chvíli patrám kudy se vidat dál. Ale podařilo se, sám běžím jen pár kilometrů, jak si musím víc všímat značek, když běžím sám, tak zpomaluji a dobíhá mě skupinka tři běžců a běžkyně. Řikal jsem si,že noc přečkam s nimi,nebudu to hnat a uteču jim za svetla a bud třetí :-D Tak úplně jsem to nedodržel,možná to byla chyba možná ne. Do kopce jsem byl ze skupinky nejsilnější a dalších pár kilometrů bylo takové natahování gumy...vždy jsem kousek odběhl a pak se něčím zdržel a zase jsme se seběhli. Zdržením bylo například psaní zpráv Barušce či snaha vyměnit baterky v čelovce, což přiznejme si jde dost špatně po tmě při vypnuté čelovce, takže se to nezdařilo :-D- Nakonec se skupinka postupně přecejenom rozdělila. Nejdříve jsme se oddělili tři....já, nakonec první žena v pořadí a čtvrtá celkově Klára Zelenková a Hynek Urban. Dorazili jsme na občerstvovačku na 33km a s Hynkem jsme se odpoutali negentlemansky od Kláry. Můj cíl zněl tedy jasně byly cca tři ráno a já potřeboval do rozednění běžet s někým. Nasadili jsme vzhledem k okolnostem celkem sběsilé tempo a já se držel zuby nechty, protože jsem opravud nechtěl běžet sám a mít o to větší problém s navigací. Nakonec mi Hynek utekl, ale to už se blížilo ráno a já se rozhodl pošetřit. Spokojil jsme se s průběžným 4. místem a doufal, že se to nějak vyvine. Vůbec nemám zpětně přehled co se událo, na kolikátém kilometru a kolik hodin. Ale k rozdělení došlo řádově kolem 5 hodiny ráno a mohli jsme za sebou mít necelých 50km. Od té chvíle už jsem běžel víceméně sám až do konce.
Nicméně další závodníky jsem potkával, ne že ne. Vlastně to byla moje první stovka, ve kteér se přelévalo pořadí. Chvílemi se mi běželo celkem slušně a chytal jsem druhý a třetí a další dech, skoro jako by bych kočka a měl devt životů, ale nakonec životy došly, ale o tom později. V jednom těžkém kamenitém stoupání a halvně při seběhu jsem ztrati jednu poprvé mě předběhl Oldřich Kudelák, nakonec druhý v pořadí. Naštěstí se mi úplně neztratil z dohledu a v následujícím seběhu po zpevněné cestě jsem ho doběhl a na další kontrolu jsme doběhli společně. On si navíc dal polévku a já ne a dostal jsem se zpět na čtvrté místo. Pokračoval jsem dál o samotě a čím dál víc jsem trpěl, po další kontrole jsem doběhl jednoho ze slovenských běžců, kteří mi na začátku utekli. Zjistil jsem od něj, že Hynek patrně někdo zakufroval dost výrazně, protože ho nepředběhl a byl stále druhý. Tedy teď už byl třetí, protože na druhé místo jsem se dostal já. V ten okamžik se mi běželo zase dobře a přestože jsem zakufroval,tak jsem vzápětí soupeře opět předběhl a víckrát už jsem ho neviděl. Dlouho jsem, ale třetí místo nedržel dal jsem si malinkou pauzu a opět mě předběhl Oldřich, tentokrát už definitivně. To se stalo na 70km a já se rozhodl snažit se hájit třetí místo. Seběhy a rovinky jsem se snažil co nejvíc běhat, do kopce už jsem téměř výhradně chodil. Přes problémy s puchyři si musím zpětně přiznat, že jsem tentokrát závod trochu nezvlád v hlavě a narozdíl od druhé půlky Malohanácké stovky, kde jsem se přes volesti a únavu, ještě občas přinutil do kopců běžet indiánským během, tak tady už se mi to vůbec nedařilo. P5esto kilometry do cíle ubyvaly, na kontrolách 30km d cíle i 17 km do cíle jsem byl stále třetí a čím dál víc jsem věřil, že už to udržím, ale bohužel nastaly další komplikace. Vybil se mi telefon a já posledních téměř 20km šel jen podle itineráře bez mapy, což pro mě bylo psychicky dost náročné a už to že dorazím do cíle,jsem začal považovat za malé vítěství. Navíc jsem už měl pořádně odřená bedra a musel začít mít batoh přes rameno a ne na zádech a tady začal můj konec. Už jsem nemohl běhat ani z kopce a rovinky. Možná mohl, možná by mě tělo pustilo, ale hlava už byla proti...snad poučení pro příště. Nakonec se stalo to co se muselo stát, n aposlední samokontrole cca 4km do cíle, mě předběl Filip Smetana a já byl najednou čtvrtý.
Čtvrtý jsem doběhl i do cíle, ale kvůli tomu, že jsem vynechal vědomě ejdnu technickou pasáž a dostal 20minut penalizace se předemě dostala ještě první žena v pořadí Klára Zelenková a já byl celkově pátý.
Co k závodu říct, rozhodně pro mě těžký závod a poprvé na "stovce" umístění mimo bednu. Bohužel se mi sečetlo několik aspektů negativních:
1) Závod krátce po příletu z Thajska p dlouhém neběhání,na což moje tělo není zvyklé a hlavně asi hlava si trocu odvykla bojovat.
2) Hodně technická trat na mě.
3) Nutnost běžet v nových botech, vytyčený camelbag a vybitý telefon.
4) 120km je na mě dlouhé, sedí mi víc čistá 100.

Nicméně závod jsem si i tak hodně užil. Trat byla parádní a pořadatelům patří dík a pochvala. Můj speciální dík za odvoz na nádraží, kam bych už asi pravdu nedošel a nedostal se do Prahy a pak domů do Brna. Cesta domů to byla samostatná kapitola, šíleně jsem usínal a pohyboval se skrz bolesti stehen a puchýřům jako zombie. Dnes už je úterý a já už překvapivě chodím celkem normálně, do práce jezdím na kole a začínám se těšit na Jesenickou stovku, která příjde za necelé tři týdny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama