Jesenická stovka

8. května 2018 v 19:05
Je to tady třetí stovka roku, ta zatím nejvíc hornatá...Jesenická stovka. Tentokrát nastupuji bez ambicí útočit na čelo závodu. Předešlé výkony soupeřů jsou úctihodné a já si stanovuji cíl být do třicátého místa a sledovat spíš vlastní výkon a dosažený čas...cílem je pod 15 hodin.
Dlouho jsem přemýšlel jaký použít batoh a boty a co ci obléct. Měl jsem sebou salomony, které mi rozbily nohy před třemi týdny na Brdské Stezce, ale cítil jsem se v nich postupně lépe a lépe a nakonec jsem se rozhodl jim věřit víc než lowendům s decathlonu. Dalším otazníkem byl batoh, věřit mnohokrát použitému Arcore nebo novému o něco většíu batohu z lídlu, na kterém se mi líbí několik menších dobře dosažitelných kapsiček. Nakonec jsem se rozhodl pro risk a nový batoh. Oblékl jsem se nakonec dost nalehko a kromě trička jsem si vzal jen vestičku a jen lehké komprosení kratasy.
Už to začíná, neumím se držet ze začátku vzadu, chci mít přehled, pokuď mě to má zničit ať mě to zničí. Od začátlu stoupáme vzhůru a dlouho budeme. Po pár prvních kilometrech se nacházím na 11. místě, úplné čelo mi přecejenom trochu odskočilo, ale zase nechci úplně bláznit. Postupně se propadám a po pár set metrech těžšího stoupání jsem na 15. místě, přichází na řadu první noční klesání, které mí moc nesedí a ztracím další místa, ale daří se mi zachytit dvojice mladých soupeřů a v táhlém stoupání se konečně trochu chytám.
Dostávám se na dvacátý kilometr a přichází první dlouhé klesání, které s krátkou přestávkou měří 7km. Jedná se o klesání po nezpevněných cestičkách, což obvlášť po tmě nemám zrovna v oblibě a navíc mě začíná trápit levé koleno. Klesám osamoceně a až na kontrole na 30km se setkávám s několika lidmi a předbíhají mě dočasně první dvě ženy závody. Opět spíše stoupáme a já chci co chvíli umřít. Chvíli se dotahuji ve stoupání na menší skupinku, ale nakonec mi odskočí. Dobíhám do Ramzové. Hurá tady to znám, tady startuje Jesenikcý horský maraton, který jsem čtyřikrát běžel a po jehož trase se ted těch 42km povětšinou poběží. To byla ta dobrá zpráva. Teď ta špatná, trasa maratonu začíná cca pěti kilometry těžkého stoupání na hřeben do výšky přes 1400mnm na vrchol Šerák. Přichází mi sms od sestry, která mě povzbudí. Komunikuji s Baruškou a snažím se nějak motivovat. Na rozcestí u Vražedného potoka, kde začíná ta nejhorší část stoupání, sedám si na odpočívadle, piji první energy dring a dávám si první gel. A pomalu stoupám. V těchto místech se setkávám s Jaromírem Čihálem, s kterým s přestvákami běžím až téměř do cíle.
Při stoupání trpím, ale gel začíná zabírat a ostatní očividně trpí ještě víc a než vystoupáme na hřeben přeběhneme několik lidí, konečně jsem někoho předběhl. Mimojiné předbíhám i druhou ženu pořadí. A co je hlavní plním cál pro první část závodu dostávám se na hřeben (43km) před rozedněním. Dále pokračujeme po hřebenu, přes Keprník a Vozku k Vřesové studánce. Na tomto úseku nemám zásadnější problém, i když stoupání samozřejěm dávají zabrat. S vyjímkou stoupání n aVřesovou Studánku, která mí stejně jak vždy při horském maratonu chutná a vyhovuje. Není příliš prudké a prostě se m itam běhá pěkně, navíc vím, že od Vřesové Studánky mě čeká cca 4 kilometry dlouhé klesání, kteér mi dá zabrat zase jiným způsobem. Ano je to tak, jako obvykle postupem času hodně bolí i klesání a ke konci tohoto 4 kilomteru dlouhého už se těším na stoupání., které vzápětí přichází.
Další velkou krizi dostávám při stoupání na Malý Jezerník okolo 58 kilometru. Do té doby jsem běžel s Jardou a nikoho dalšího jsem dlouhé kilometry neviděli. Jak mi začne docházet, tak mi mizí z dohledu a další závodník mě předbíhá a jeden dobíhá. Příliš dlouho váhám, než si vypiji další drink a dám gel, to byla velká chyba, když si je těsně před Jezeníkem dám, tka brzo nabíhá energie a o dva kilometry dál u Švýcárny už se mi běží zase pěkně a ještě před rozcestním pod Pradědem, Jardu dobíhám a ryhcle mu mizím. Celkem příjemně se mi klesá k Ovčárně a stoupá k Petrovým Kamenům. Přichází téměř deset kilometrů dlouhý hřeben mezi Petrovými a Ztracenými kameny, kde se dá hodně získat,pokuď má člověk dost sil. A já je kupodivu najednou mám, navíc mi foukne do zad a zažívám jeden z nejlepších úseků v mé krátké ultra kariéře. Fakt paráda, ta samozřejmě netrvá věčně a navíc řeším problém s vodou (stejně jako na Brdské stezce mi nějak vytekla většina camelbagu), ten naštěstí dočasně řeším ještě na hřebenu u Jelení Studánky. Následuje seběh na chatu skříek, kde je občerstvovačka. Tenhle úsek naopak nemám rád, napřed je to hoděn technické a prudké a je to takové pro mě nepříjmné klesání, kousek před občerstvovačkou mě dobíhá Jarda a Ondra Kacar, závodník, který se také ještě několikrát ve vyprávění objeví. Mám štěstí a u občerstvovačky se naše síly spojí. Ondra má v dané fázi nejvíce sil a po pár kilometrech nám utíká jsem na nějakém 85kilometru a máme 20km do cíle. Mě za chvíli zase utíká na chvíli i Jarda, ale zase se po pár set metrech setkáváme.
Přichází úsek turbuletních změn, které určí mé konečné umístění v závodě. Krátce před kontrolou na 86km dobíháme Ondru, kteý řeší žaludeční potíže a předbáháme ho, kousek za kontrolou předbíháme další trojici závodníku včetně první ženy. Následuje krásné klesání do Rapotína. V něm se mi probuzí puchýř a navíc řeším problé s vodou. V Rapotíně si kupuji něco k pití a vyndávám z pravé boty vložky a bolavý puchýř se lepší, mezitím mi bohužel uteče nejen Jarda, ale proleét kolem mě i Ondra a další tři závodníci. Mám šílenou krizi sotva se vleču vesnicí k dalším stoupání a mírně mě předhání první žena pořadí a jeden závodník. Přicházíme pod prudké stoupání, kde chvíli otálejí a přemlouvají asi své tělo k pohybu, toho využívám a v těžkém stoupání jim utíkám a osamostatňuji se. Za chvíli potkávám opět Ondru sedí opřený o strom a říká, že mu došlo...dodnes nechápu, jak se zmátořil a nakonec jsem ho ještě jednou viděl (o tom později). Dobíhám na další kontrolu Rozhledny Bukovka. No u rozhledny, kontorla je nahoře na rozhledně a čeká mě dost schodů. Po kontrole se opět setkávám s Jardou, jsme deset kilometrů od cíle a běžíme spolu dalších cca 7km až k polsendí kontrole před cílem. Snažíme se držet slušné tempo a blížíme se do cíle. Absolvujeme poslední delší stoupání ke kontrole na Městskych Skálách.
Už mi hodně dochází síly, ale konečně jsem na poslední kontrole, nějaká tři kilometry od cíle. Už budeme jen klesat, přesto nechám Jardu běžet, a sám už jdu víceméně na výlet. Což způsobí, že mě asi 200metrů před cílem dobíhá z mrtvých stanuvší Ondra Kacar. Sprintuje a snaží se mě předběhnout, nicméně také vyždímám poslední zbytky sil a také sprintuji a odrážím těsně jeho úkol a konřím na parádním 21. místě v čas 14 hodiny 20 minut. Těsně za námi dobíhá první žena. Ponaučení pro příště, snažit se vyždímat se až do konce a nevypouštět.

Jak vyhodnotit závod? Splnil jsem oba cíle časový i celkové umístění. Sice jsem poprvé jsem na ultra nebojoval na stovce o bednu, ale konkurence byla šílená. Víteství Roberta Frohna za 11 hodin a 20 minut mluví za vše. V průběhu závodu jsem měl několik menších i větších krizí a občas se mi naopak běželo skvěle. Vždy mě nakoplo použití gelu, takže rozhodně asije potřeba si jich brát trochu víc a víc se na ně spolehnout. Další stovka ě čeká hned za týden v Mukařově, takže teď odpočívat a regenerovat a uvidíme co ve mně je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama